Ohledně praktického používání mobilu o hodině to dělám takto: Pokud někdo zapomene kalkulačku, mám k dispozici kalkulačky. Pokud jde o používání slovníku (neučím jazyky), tak využívám internetové slovníky. Je to šetření času. Nepovažuji za smysluplné listovat stránkami, když potřebuji něco přeložit. Tam mi přijde elektronický slovník pomůcka. Hledat v klasickém slovníku se dá naučit si myslím snadno a měly by to děti umět. Pokud v hodině narazíme na něco, co nevím, bývalo zvykem, že jsem si to napsala, doma vyhledala a v hodině řekla. Teď jsou děti zvyklé to najít na mobilu sami (zeptají se mě) a právě pokud je to nějaký faktický detail nebo něco, co se dá dohledat, tak je to super pomůcka. Obsáhlejší věci nehledáme a také pokud je to prkotina, kterou nemá smysl si zasaláťovat mozek, tak i na tom se učíme rozeznávat až do jakých pitomin nás může zavést mysl a kdybychom to vedli do extrému, neděláme nic jiného, než že budeme hledat počty obyvatel každého městečka, předčítat si názvy hmyzu v latině či názvy afrických jazyků apod...Ohledně navigace - tu nemám: Nejezdím a pohybuji se po Praze nejvíce se znalostí ulic, případně s plánem Prahy či si překreslím obrázek. Jsem plně přítomná ve fyzické realitě. Totéž učím děti. Kdekoliv jdeme, ptám se je na zásadní ulice, náměstí, jakým směrem je Vltava, Pražský hrad, další místa v Praze, jak by se dostali tam a tam...hrajeme i Vyzvědače. V rámci řízení auta považuji za rozumné kompromis - jezdit zpaměti známými cestami, umět v atlase hledat, umět si i naplánovat jednodušší trasu, ale pokud je komplikovaná, navigace je velkou pomůckou.

Paní Indrová, mluvíte mi z duše. Jsem také učitelka. Dokonce u nás byla diplomantka, které na to dělá výzkum, protože VŠ už vnímá problematičnosti mobilu ve škole. Jak je to u nás? Mobil ve škole být nesmí. Pokud je písemka, na záchod nikoho nepouštím. Pokud někdo použije mobil v hodině, má automaticky trest. Ví to, nediví se. Má i poznámku, aby to rodiče mohli evidovat a bylo jasné, kdo je závislý. Děti o přestávce ale zákaz porušují a ne všichni učitelé jsou striktní, vlastně když jsem přišla, byli benevolentní. Zpřísňuji (naopak jsem vymohla, aby mohli i o malých přestávkách na chodbu). Nedodržují to závisláci a tak pro ně bylo trestem to, že jsem jim na ten den mobil zabavila. Od září zpřísním ještě více. Zároveň jsem vyhlásila "týden bez mobilu" a byla čest se do něj zapsat. Děti mi odevzdali svoje mobily, uschovala jsem je a sledovaly týden svoje pocity. Pak jsme to v každé třídě rozebírali. Zapsalo se to toho cca 20-30% žáků druhého stupně, teď to nemám spočítané. Příští rok to zase udělám. Vyšly z toho docela zajímavé poznatky.

Hele, kam se poděl, pane admine, můj příspěvek? (Byl o škole a mobilech.)

Já používám mobil jako kalendář.

Existuje ještě jedno místo, kde mají lidé zakázáno používat mobilní telefon. Tím místem je vězení. Z toho jednoznačně vyplývá, že škola je vězením pro děti.

nesmysl, a to po všech stránkách

Zopakuji, co jsem napsal už jinde.

Na smartphony vzniká ZÁVISLOST, naprosto stejná JAKO NA JINÉ DROGY.

Děti to ničí, opravdu ničí, osudově.

Pokus si někdo myslí, že se ho to netýká, pak ať si je vědom, že týká, a zcela nepochybně.

Každá generace mladých lidí a dětí je na něčem závislá. Naše generace byla závislá na knihách. A každá generace to bez újmy přežije.