Kupte si paraple a projeďte se ve vozíku

Na našem mini sídlišti přibyli postupně dva vozíčkáři - dostatečně "zpupní" na to, aby si kladli požadavky na úpravu svého okolí, neboť nechtějí trávit zbytek života vyhlížením z okna.

U jednoho věžáku přibyla plošina pro vozíčkáře a u druhého nájezd. Během roku byly některé schody - kterých je u nás požehnaně a hlavně v zimě je docela problém se po nich pohybovat - nahrazeny šikmým chodníkem a nájezdy na chodníky byly také  upraveny. Skvělé - ocení to i maminky s kočárky a malí cyklisté a koloběžkáři. Ale...

Byla jsem svědkem toho, jak maminka vytlačila kočárek po nájezdu na chodník - vcelku pohodlně - a hned za nájezdem zapadla do díry v asfaltu. V tu chvíli jsem dostala nápad, že by naše chodníky mohly sloužit jako dráha pro slalom s invalidním vozíkem či dětským kočárkem. Obtížnost by měla hodně vysokou, protože některé díry jsou hluboké, jiné zase široké a téměř se jim nedá vyhnout.

Zdeněk Svěrák se rozhodl pomáhat vozíčkářům. Chválím ho za to a vážím si jeho snahy. Ale dokud nebudou chodníky takové, aby se jim dalo opravdu říkat chodníky a ne překážková dráha, bude to snaha jen částečná. Ráda si koupím hrnek či triko, pošlu DMS, ale v běžném životě - třeba jen cestou do samoobsluhy pro rohlík - budou vozíčkáři vystaveni tolika překážkám, že nás "normální" lidi by to otrávilo a vykašlali bychom se na to. Oni nemohou, oni s vozíkem musí všude, i do té samoobsluhy za rohem - pokud nemají někoho, kdo to za ně obstará. Ale pak jsou zase odkázáni na něčí pomoc a jejich snaha být soběstační přijde vniveč. 

Pomozme vozíčkářům, lidem o berlích i maminkám s kočárky tím, že se budeme lépe starat o "pozemní komunikace" - tedy o obyčejné chodníky.