Ještě jednou větný rozbor... a spousta dalšího

Školství je téma nevyčerpatelné. Do školy musí chodit každý, a zřejmě proto každý je schopen vidět, co je na něm špatné. Nejvíc se v poslední době diskutuje o maturitách, o jazykové úrovni celého národa, no a nyní to jsou i rozbory vět.

Na základní škole se učí většinou špatně - bum a je to tu. Zase jsem vyjádřila kacířskou myšlenku. Ale mé zkušenosti dobré nejsou. Stále ještě je spousta dětí které se na písemky "učí sešit". Rodiče dětí školou povinných vědí, o čem mluvím. Učitel probere, nadiktuje do sešitu a děti se TO naučí - jedno co, hlavně se to nazupat a mít pokoj. Jestli to chápou, nebo ne, je často jedno. Potenciál většiny dětí není plně využit, ale v mnoha jiných směrech jsou přetěžované. Mimo jiné se tím naučí dosáhnout co nejlepšího výsledku s co nejmenší námahou - však ono se jim to v budoucnosti bude hodit. A co vyčítám učitelům základních škol? Že se s tím spokojí.

Ještě bych se zmínila o diskutovaných větných rozborech. Mnozí mě napadali, že chci, aby děti bezduše určovaly větné členy, ale to není pravda. Já jen tvrdím, že bude-li mít dítě (na druhém stupni základní školy je na to dostatečně zralé) přehled o stavbě věty, snáze pochopí, proč se tady či onde píše čárka, či proč naopak čárku napsat nelze, neboť by se tím ona stavba věty - souvětí narušila. Větné vzorce, latinské názvy, to vše moc nepomůže, ale např. odlišit přísudek jmenný se sponou od trpného rodu je pro stavbu věty podstatné (Moravané a Slezané právě s tím mají problém, aniž by věděli PROČ).  Ale tento problém je spíš na odbornou diskusi. Přesto trvám na tom, že správné dávkování výuky větného rozboru mluvenému a hlavně psanému jazyku pomůže.

K tomu je samozřejmě třeba přidat četbu a mluvení. Při výuce cizích jazyků podtrhujeme, že  je nutné dát do souladu všechny čtyři složky - psaní, čtení, mluvení a poslech, ale u jazyka mateřského na onu "čtyřkombinaci" často zapomínáme. Kdo nečte, obvykle se i špatně vyjadřuje. A zprofanované čtenářské deníky a volné hodiny věnované přečtenému se z osnov základek tak nějak vytratily.

Děti, jež přicházejí na gymnázium - tedy to nejlepší, co základní škola vychovala,  pojem čtenářský deník většinou neznají, převyprávět obsah přečteného jim činí problém a umět knihu ohodnotit jinak než líbí x nelíbí (popř. 75 %) neumějí. Střední škola toto vše už napravit nestihne. Milovat četbu, dakázat naslouchat i vyprávět musí umět už docela malé dítě. Já jsem své první knížky přelouskala už v první třídě - dostala jsem jich pod stromeček pěknou hromádku. A to musím podotknout, že mí rodiče byli "obyčení" lidé a před nástupem do školy jsem číst neuměla. Ale milovala jsem poslouchání a ráda jsem o slyšeném vyprávěla. Stejné to bylo i s dětmi mými, stejné je tu i u mých vnoučat. Jenže mnohým dětem rodiče nečtou, knihy doma "nevedou", místo toho, aby s dětmi zašli do knihovny, pustí jim video nebo televizi. Nejen že se tím zhoršují vyjadřovací schopnosti budoucích studentů, ale občas mívám pocit, že nerozumějí tomu, co jim říkám, ač mě velmi pečlivě poslouchají.

Tiskem momentálně běží diskuse o tom, jaký smysl má nová maturita, když k vyšší variantě se přihlásila jen 4 procenta budoucích maturantů. Dodejme k tomu, že tam zazněla i věta, že s negymnazisty se snad ani nepočítalo. Nevím ale k čemu celý ten humbuk s novou maturitou, když to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. Celý národ bude mít maturitu, mnozí nakonec za nějakých deset let "dolezou" i ke státnicím, a většina jimi dokonce i "proleze" - i vysoké školy profitují z počtu žáků, nejen střední školy. A jak to bude s kvalitou národa? "Všichni" budou mít maturitu - pro jistotu tu nižší, spousta dalších získají různé tituly, ale celkově budeme "blbnout". Nesouhlas?

Z mého maturitního ročníku nešli studovat ti, kteří nedostali doporučení - tedy aniž by mohli za své blízké, nebylo jim studium povoleno. Ostatní jsme studovat šli, ale ne všichni dostudovali. Dnes dostudují téměř všichni - tedy pokud mají dostatečnou výdrž (slečna Kočí prý taky studuje filozofickou fakultu od roku 2003). Stačí se podívat na zvonky na sídlišti, kolik různých Ing. a Mgr. mezi námi je. Že nevědí, kam ve větě napsat čárku, je jiná věc, že jejich diplomky často měly úroveň seminárky mých gymnazistů, je ostudou nás všech. Pozor: ne všichni, kdo vystudovali vysokou školu v naší zemi, jsou hlupáci, naopak. Ale stále ještě se snažíme konkurovat světu vnějšími znaky. A nižší maturita a následné studium "po haluzi" je toho důkazem.

Zreformujme už konečně školství pořádně. Dejme šanci chytrým, aby něco dokázali, dejme ale i šanci manuálně zručným, aby něco vyráběli a nestyděli se za to, že k tomu nemají maturitu či "vejšku". Využijme potenciálu všech a naučme je vážit si sebe sama, svých schopností, naučme je vlastní možnosti odhadovat a také je využít. K tomu nepotřebujeme nižší a vyšší maturitu a podobné berličky. Nebudeme muset dokonce ani diskutovat o tom, zda děti potřebují čtenářské deníky či větný rozbor, zda je násobilka přežitkem, když máme kalkulačky, a je-li nutné maturovat z matiky či z angličtiny. Protože zatím jsme se dál nedostali...