Inzerát z Arabeliny brožůrky...

Vidím, že blog dokáže přes politiku, plně vybavený životní „info-koutek“, erotické povídky a recepty s vůní internetové kuchařky spolknout i slona. Tak doufám, že ztráví i můj inzerát.  

Koupím Arabelin prsten.

Už jako malá holka, když jsem listovala v zahraničních módních časopisech, jsem si přála s ním otočit, uslyšet ten kouzelný zvuk prstenu a kabátek z obrázku mít kde? Doma na kupičce. Namísto vytipovaného oděvu jsem zapínala cosi dlouhého skoro ke kotníkům, rukávy třikrát ohrnuté a školní kabelou přepásaný… Střih a vzhled oděvu? Kaftan.

Nic ve zlém, rodiče. Já chápu, že zimní kabát mi měl z finančních důvodů provázet co nejdéle a musím říct? Podařilo se. I dnes ho obleču, ale růžovou nenosím. Nemohu. Zásadně preferuji černou a to ve všech jejích odstínech. Od světlejšího tónu (svršky častěji prané), přes temný potah mé kožené bundy až po klasicky černé úzké kalhoty.  Nedávám tím najevo smutek, ani namaskuji své životní zranění, umím plakat, ne? Černá je barva času. Zeštíhluje.

Menší průřez mým šatníkem máme za sebou a já se rozhodla udělat radost některé z vás.  Kaftan nedám, ale za symbolickou cenu (po slevě zadarmo) věnuji ty módní časopisy. Mám je prohlédnuté a víc než oblečení bych si stejně přála mít postavu těch zobrazených modelek.

Jako bonus přidávám nový katalog IKEA. Tip na změnu interiéru, od návrhu až po kompletní realizaci přinesla sousedova pračka, takže na co by mi byl? Praskla jí hadice, hodinu a půl napouštěla, vypouštěla a náš byt velmi rychle přešel ze suché varianty na mokrou.

Bodovky bezvládně visí na drátech, plovoucí podlahy plavou, ještě gumovou kačenku a koupání po kotníky ve vodě mě začne bavit, třeba …To bych musela najít holínky a pláštěnku, protože prší. Ze stropu. Polykám slzy, vody je všude už tak dost a utěšuji se myšlenkou, že už nebude mrznout. Nechtěla bych odstraňovat stropní rampouchy. A jak taky? Když nemám helmu a vůbec vodu v jakémkoli skupenství ocením, až nám vyschne byt.

Uznávám, že bych potřebovala trochu optimismu anebo jinou rekvizitu z pohádkového seriálu? Takový obojek pana Majera, když byl jezevčík, ten by se hodil. Nemáte ho? Nemusí být kouzelný, hlavně ať je pevný!

Když se do našeho vytopeného bytu vrátil můj ohořelý syn, nepohrdla bych ani křišťálovou koulí černokněžníka Viga - poštovné hradím. Ráda bych se jí totiž zeptala, kdy to moje děcko dostane rozum. Kouřil se spolužákem o přestávce před školou, a když je vyhmátl mistr? Tak se tak strašně lekl, že strčil hořící cigaretu do mikiny a chytl. „Ty jsi mi pěkný hrdina, synu? Hotový Bajaja.“

Výměnou za jeho uhašení s díky podepisuji ředitelskou důtku a co ten prsten, myslíte na mě? Nemyslím ten kroužkovací s příslibem věrnosti v dobrém a zlém. Od začátku chci kouzelný anebo víte co?

Prsten ruším. Bohatě stačí, když slyším ten jeho typický kouzelný tón, oznamující mi přijatou zprávu  a čtu:

„Mami, zítra ti donesu studenou snídani do postele, co říkáš?“

„Fajn, já dnes uvařím teplou večeři.“ Odpovídám.

Umět udělat druhému radost, je jistá definice štěstí a to žádný prsten neumí. Takže…

Nemáte někdo nehořlavý oděv pro toho mého Bajaju? Zn.: Z bezpečnostních důvodů a to nemluvím o tom, jakou mi tím uděláte radost. Za nabídky předem děkujii...