Pan Králíkář

„Kde je dnes pán s králíčkama?“ rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Některé z hraček v dětském pokoji měly sice podobně hebký a měkký kožíšek. A malý plyšový, původně bílý a dnes zcela ušmudlaný bílý pejsek na červeném vodítku dokonce otevíral i pusu. „Haf, haf, haf“ vycházelo v přesném rytmu ze strojku ukrytém v útrobách hračky a odhaloval látkový růžový jazýček v ústech.

Ale v žádném případě nemohl konkurovat tiché jemnosti a hebkosti králičí srsti. Srandovní pohyby tlamičky a čumáčku holčičku rozesmívaly a dojímaly zároveň. A když králíček poprvé rychle ucukl před nataženou zpocenou dětskou ručičkou, lekla se i ona.

„Pohlaď ho hezky tady nahoře na hřbetu.“ radil holčičce Králíkář. Tak muže pojmenovala maminka. Dítě králíci magneticky přitahovaly. Možná proto, že byli živí a tak neuchopitelní?

Nemohla je nikdy vynechat při návštěvách trhu. Zkoumala dlouhé strakaté uši i ocásek ve tvaru bambulky. Hltala pohledem zvířátka a nasávala do paměti jejich tvar, chování i způsoby.

A když poprvé spatřila dlouhé zadní běhy králíka, užasla. Muž v tu chvíli předváděl zájemci o koupi králíka v celé své kráse, délce a šířce. A králík, který byl uchopen za ouška se houpal na Králíkářově paži a nedobrovolně tak ukazoval světu chlupaté bříško. Hrabal přitom zběsile zadními i předními běhy a snažil se vysvobodit z toho nedobrovolného zajetí.

„Králíček se houpe.“ napadlo dítě. „Pozor, ať tě nepoškrábe! Upozorňoval holčičku muž

„Taková houpačka se králíčkovi nelíbí.“ vysvětlovala maminka dceři.

„Raději by chroustal mrkev nebo travičku.“

Králík už mezitím uklidněn v kleci netečně poulil modré oči na okolní svět.

Ale dnes nebylo po panu s králíky ani vidu ani slechu.

„Umřel. Už tady není.“ hledala vhodná slova maminka pro vysvětlení.

Jak oznámit dítěti, že všichni jednou opustíme svět i naše blízké?

„A proč?“ použilo dítě nejfrekventovanější slovo ze své slovní zásoby.

„ Protože byl nemocný. Šel do lesa na borůvky a udělalo se mu špatně od srdíčka. Upadl mezi stromy do mechu a už tam zůstal ležet.“

Vnímavé dítě přijalo a zaznamenalo zprávu od maminky a zařadilo ho mezi ostatní důležité informace.

Protože maminky mají vždycky pravdu. Ale opět se obrátila na maminku s další otázkou a obavami v očích:

„ A ten králíček je taky mrtvej?“