Hořké brownies

"Takže jsme nakonec skončili u něj" znenadání prohlásí  /do mobilu/ paní sedící přímo za mnou. A nikdo se mě neptá, jestli si přeji stát se v příštích minutách posluchačem jejího příběhu. Možná, kdyby mi někdo co nejrychleji zalil ušní bubínky voskem, byla bych ušetřena. Nic bych neslyšela a mohla bych si tím pádem myslet na to, na co zrovna mám chuť teď myslet. Ale není mi přáno. Sedí těsně za mnou a není úniku. A stejně chci vědět, co bylo po tom. Poté, když skončili u NĚJ.

"A upekl brownies." slyším vyslovit další indicii.

Brownies, brownies, brownies. Proboha, co to je za pečivo? Co jí to ten chlap upekl? Hlavou mi létají nejrůznější představy tvarů sladkostí. Jako první se vynoří muffiny. To by mi tak sedělo k chlapovi, který znenadání v neděli doma na rande upeče. Dají se koupit v pytlíku a v prášku i s papírovými formičkami, určenými pro rychlou přípravu. Ale tohle bude asi nějaký extra případ.

Jen jestli na to koupil taky tu nejlepší 80% čokoládu z Holandska? přemýšlím

Dáma s přízvukem z Ukrajiny hledá pro českou kamarádku na druhém konci asi právě správný výraz pro emoce, které svým činem muž způsobil. Další česká dáma /já/ napíná uši, které si ještě před chvílí chtěla nechat zalít voskem.

"Asi mě chtěl testovat. Nebo jak se to řekne." pokračuje v úvahách cizinka a konzumentka brownies.

"Jsem z něj taková naměkko."přiznává konečně své pocity.

Zato já jsem dost natvrdlá a uniká mi pointa. Z čeho všeho je na hniličku? Potřebovala bych to vidět, nejenom slyšet!

"Vyprávěla jsem mu o tom, jak to dopadlo, když jsem naposledy pekla tu poslední buchtu." vysvětluje paní jedoucí z rande a mě moc mrzí, že neslyším i druhou stranu telefonu. Co na to kámoška?

"Ale stejně tomu nerozumím." nimrá se v tom dál

"Byl takovej jinej."

"Víš, jak vždycky měl před tím pořád na mě nějaký narážky, tak teď byl jako vyměněnej." vede si dál svou.

"Nerejpal jako předtím."

Užuž bych jí udala nejméně dva důvody, proč ten její tak najednou vyměkl a ještě napekl. Ale nemůžu!!! Musím dělat hluchou a němou.

"Byl takovej ochotnej a nabízel se, že mi se vším pomůže. Když jsem na všechno tak sama."  svěřuje se telefonu.

Šmankote to bude nějaká Esmeralda. Takovej seriál a za chvíli mám vystupovat, začíná mě to mrzet.

"Ale když já jsem zvyklá zvládnout všechno sama." vysvětluje kamarádce, že si to štěstí fakt nezaslouží.

A ještě navíc údernice. Začíná mi jí být líto. Ale pořád doufám ve šťastný konec. Jako každá fanynka romantiky.

Ale nakonec stejně vystupuju z tramvaje. Přidávám do kroku. Myslím na maso, které mám doma naložené v ledničce a které si stoprocentně zasloužím. A na ženský, který touží po překvapení. A když to překvapení konečně přijde, tak v něm vidí jeden velkej podvod. Nebo záhadu?