O plešatém zahradníkovi

Udělal to zahradník?

Od dvaceti, kdy s úspěšně složenou maturitou opustil střední školu, dělal zahradníka u rodiny Soběstačných. V té době byli čerstvě sezdaným manželským párem a koupili si za nějaké úspory a patrnou finanční výpomoc od obou rodin mmalý rodinný domek na periferii města. Znamenalo to, že se oba dva manželé museli stihnout vypravit na autobus městské hromadné dopravy někdy kolem půl osmé, aby mohli být na devátou v práci. Automobil sice koupený měli, snažili se jej ale používat co nejméně, oba byli zapřísáhlými ekology.

Pan Soběstačný, Filip, měl kaštanově hnědé vlasy, které nosil nakrátko střižené a sčesané na patku. Měl trošku bříško, ale přesto vypadal ve svých pětatřiceti letech přitažlivě. Jeho výrazné rysy výtečně doplňovaly přísnost jeho pohledu.

Paní Erika Soběstačná, která byla ve svých osmadvaceti letech šťastně vdaná, stále flirtovala s muži, kteří se, ač si všimli velmi brzo prstýnku s malým diamantem na levém prsteníčku, nechali rádi oblboval krásnou přitažlivou ženou. Neměla ještě dítě, a proto se pyšnila postavou v plné tělesné kráse.

Petr, jejich zahradník, byl synem jejich rodinného přítele a chtěl mít pouze nějaké peníze na přežití, které si chtěl sám vydělat pravidelnou prací, ve které by ale nemusel trávit devět hodin denně, věnoval se totiž rád psaní a snil o tom, že jednou vydá knihu. Soběstační to elegantně vyřešili, nechali na svém pozemku vybudovat malou buňku se sociálním zařízením a Petra v ní nechali bydlet, ovšem pouze s tou podmínkou, že stráví určitý počet hodin pracemi na jejich zahrádce a drobnými opravami na domu, když bude třeba. Zbylo mu tak mnoho času na psaní, a mohl se dokonce věnovat dálkovému studiu vysoké školy, kam musel jenom jednou za tři měsíce přijet na víkend intenzivního studia nejnutnějších předmětů, zbytek měl uloženo na důkladné domácí samostudium.

Vztahy mezi zahradníkem a rodinou byly na velmi dobré úrovni a ani jedna strana si neměla na co stěžovat. Takto to trvalo krásných pokojných patnáct let...

...od doby, kdy mladý, začínající spisovatel začal pracovat u mladé rodiny, uplynulo šestnáct let. Z mladého začínajícího spisovatele se stal muž v nejlepších letech života se dvěmi vysokými školami a pěti vydanými knihami, stále však pracoval oficiálně jako zahradník u rodiny Soběstačných, do které přibyly dvě nádherné dcery.

Pan Soběstačný, který před patnácti lety dělal řadovou úřednickou práci, byl několikrát povýšen, a nyní zastával funkci ředitele banky.

Paní Soběstačná, nyní velice přitažlivá čtyřicátnice, si mnohem více považovala manžela, kterého si před patnácti lety vzala, a už tolik neflirtovala. Měla nedávno sice jednu takovou aférku s jedním studentem, ale to je jiný příběh.

Jejich dvě dcery, jedna z nich chodila už na střední školu, byly slušně vychované a měly plnou důvěru svých rodičů. Jak je ovšem známo, každý člověk nosí rozličně vypadající masky, a ani tyto dívenky nebyly výjimkou. Díky rodičovské důvěře měly povoleny nejzazší čas návratu domů do deseti hodin a o víkendu (myšlen je páteční a sobotní večer) dokonce do dvanácti. Nebylo proto divu, že se stalo, co se stalo.

Dívky byly už odmalička, kromě pokrevního vztahu, více než dobré kamarádky. Veronika byla tou starší, která prosekávala cestu džunglí zvanou svět pro sebe a svou o rok mladší sestru, a beze strachu jí vláčela všude s sebou. Bezbřehá důvěra rodičů nebyla na obtíž, naopak. Tak se tedy stalo, že patnáctiletá Veronika a nedávno čtrnáctiletá Šárka podlehly nástahám a lákadlům neuspokojivé reality světa.


pokračování v dohledu