Lidské názory jsou snadno ovlivnitelné

Oblíbenou činností velké části společnosti je dobrovolné, kolikrát dokonce i záměrné, následování určitého postoje či vzorce chování. Díky rozličným médiím si lidé navykli nepřemýšlet a věřit záměrně matoucím a složitě formulovaným informacím, které, kromě spousty dalších zbytečných informací (ta omáčka kolem), nabízejí jednu informaci zásadní. Může to být například často zmiňovaná přítomnost antioxidantů, nové a výrazně účinné antibiotikum nebo výhodná koupě „akčně“ zlevněného produktu. Tyto předžvýkané informace, které kromě pozitivního a přesvědčivého stanoviska vedoucího k záměrnému nákupu, neuvádějí povětšinou nic jiného, snadno nepozornému člověku utvoří názor (to je dobrý, ty antioxidanty mě udrží dýl mladýho), který po určitém čase přijmě za svůj vlastní.

Nezáleží na tom, jakého druhu informace je, může jít o cokoliv. Oblíbené jsou různé reklamní spoty, ale často bývá takovýto podtext v oficiálních, původně nezaujatých zprávách o současných situacích. Kdo z vás si po nedávném úmrtí popové hvězdy pustil na internetu nějaký klip, vložil její CD do svého přehrávače nebo si dokonce koupil originální nahrávku? A jak je to dlouho, co jste to udělali předtím? Lidské názory jsou snadno ovlivnitelné, manipulovatelné a nestálé. Pozvolné utváření souvisí s psychickým vývojem jedince, náhlé změny se projevují u jedinců bez vlastní identity. Lidé si odvykli přemýšlet a používat svůj „selský“ rozum, to, co za selský rozum považují bývá už často přejatý vzorec chování. Může se jednat o dobrovolné sbírky na postižené povodněmi nebo postižené psychicky. Tyto formulace zabírají na velkou část obyvatelstva. Dalo by se spočítat na prstech, kdo pojal skutečný zájem. Kdo se vydal za dotyčnými inzerovanými postiženými a poskytl jim svoji pomoc. Ano, dá se využít originální výmluva jako: „schází čas, není čas, mám toho tolik a podobně,“ a i tato naučená fráze uspokojí toho, kdo se na ní vymluví, a často i toho, komu je sdělena.

Názory lidí jsou utvářeny už v jejich raném vývoji. Často se dá pozorovat pečující rodič, který v zájmu dobré výchovy opakovaně upozorňuje svého potomka na přednost či nedostatek, dle „jeho“ mínění. Několik kraťoučkých příkladů: nesahej na to sklo, pak bude upatlané; nedávej si ruce do kapes; pozdrav toho pána; to je drahé. Následuje důkladná masáž a proprání veškerých názorů (dosud utvořených jen díky rodinné výchově) v instituci nezbytné pro život: ve škole. Kdyby se to náhodou nestihlo na škole základní, je tu ještě pro jistotu střední škola, a pak ještě vysoká. Pokud se někdy vyskytne v těchto ústavech osoba s iniciativou, která není totožná se zkostnatělým systémem školství podpořeným zákonem, bývá v brzké době zbavena své funkce, a s díky poslána, pokud možno, do co nejtemnější a nejsmradlavější díry sloužící běžně k vyprazdňování. Pak už to jde samo, studenti se mají naučit vyhovující a „nestranné“ informace, které budou v běžném životě toliko potřebovat a poskytnou jim patřičné uplatnění, které považují za odpovídající. Až budete vědět o někom, kdo se chová podle svojí přirozenosti, dejte mu kytičku a uvidíte, jestli vám poděkuje.