Kdo je Ilja Jašin a proč byl vyměněn (1. díl)

Každý, kdo se dlouhodoběji zajímá o politickou situaci v Rusku, si mohl všimnout děsivého faktu. Že při „správné“ propagandě je možno navyknout společnost, že se s představiteli opozice nediskutuje, ale je možné je „zavřít“.

Nejdřív třeba na dny a měsíce (období po roce 2010) a později na roky či desetiletí (viz situace po roce 2022). Abych mohl české čtenáře o tomto postupném procesu blíže informovat, je třeba popsat poměry v dnešní ruské opozici.

Současná ruská opozice se na první pohled a navíc ze vzdálenosti téměř dvou tisíc kilometrů může jevit jako jednolitá koule, která produkuje kritiku vedení či velení Ruské federace a z času načas některý její prvek putuje do vězení. Ve skutečnosti se však jedná o různorodou skupinu lidí, z nichž každá osoba má určitá specifika a vlastní historický vývoj. V poslední době se v souvislosti s nedávnou výměnou vězňů začalo více hovořit o některých z nich, například o Iljovi Jašinovi, kterého bych vám chtěl představit jako prvního. Rád bych čtenářům, kteří ho možná zatím příliš neznají, sdělil, čím je Jašin proslulý a proč je pro ruskou politiku tak důležitý. Sice jsem se snažil vynechat informace, které jsou v České republice známé, ale jeho osud je natolik spletitý a spojen s vývojem podstatné části opoziční scény po roce 2000, že jsem musel toto téma rozdělit na dvě části.

Jašinova politická cesta začíná v roce 2000. Iljovi je sedmnáct let, sleduje druhou čečenskou válku a stává se dobrovolníkem ve straně Jabloko (Ruská demokratická strana). Pro ilustraci aktuálních souvislostí, Putin se právě stává prezidentem, vláda Michaila Kasjanova provádí několik úspěšných liberálních reforem a samotné Jabloko je parlamentní stranou, neboť v posledních volbách do Státní dumy získalo 6 % hlasů a tedy 16 mandátů.

Ilja je v tomto uskupení velmi aktivní a daří se mu. Již o rok později, v roce 2001, se stává šéfem mládežnické moskevské pobočky Jabloka, o dva roky později je zvolen do regionální rady moskevské pobočky a odtud již vede velmi krátká cesta k tomu, aby se stal členem federálního předsednictva této strany.

A musíme uznat, že Ilja rozhodně není žádný „nudný patron“. Jeho mládežnické Jabloko patří k vůdcům pestrých a nezapomenutelných akcí, které dokreslují atmosféru tzv. „barevných revolucí“ v několika sousedních či blízkých států (např. Ukrajina, Gruzie).

Při těchto akcích aktivisté házeli kvašové koule na pamětní desku Jurije Andropova na budově FSB na Lubjance, před budovou generálního štábu protestovali proti zrušení odkladu vojenské služby pro studenty a v roce 2006 společně s Marií Gajdarovou pomocí horolezecké výstroje vztyčil pod mostem naproti Kremlu obrovský transparent s nápisem „Vraťte volby lidem, vy parchanti!“. O rok později, jako protest proti předání moci Medveděvovi jako Putinovu nástupci, se symbolicky zapálil v nehořlavém obleku.

Ovšem, jak se u ruských politiků stává poměrně často, o něco později Jašin z Jabloka mizí a pokud se ptáme proč, najdeme k tomuto kroku několik důvodů. První z nich se může zdát paradoxním. Jašin se díky svým akcím stal natolik populárním, že byl skutečným kandidátem na post jednoho z vedoucích představitelů strany a v této souvislosti navrhl obměnu celého vedení. Za druhé, Jašin vždy podporoval myšlenku úzké spolupráce s politicky blízkými organizacemi, včetně tzv. nesystémové opozice.
A za třetí, kolem roku 2000 se Jabloko stávalo stranou jednoho muže, G.A. Javlinského, který byl někdy ochoten přistoupit na kompromisy s Kremlem, což se Jašinovi nelíbilo..

Jašinovy postoje se vedení strany nezamlouvaly a stejně jako rok předtím Navalnyj, je v roce 2008 z Jabloka vyloučen a obviněn z paralelní činnosti jako jeden z vůdců hnutí „Solidarita“.

A co že vlastně byla Solidarita? Toto hnutí, pojmenované stejně jako odbory Lecha Wałęsy v Polsku, se zrodilo v roce 2008 jako jeden z několika pokusů o sjednocení opozice. Měla spojit zejména nejvlivnější demokratické strany, což byly Jabloko a SPS (Svaz pravicových sil). Ve vedení nového hnutí byli představitelé Jabloka (Jašin a Maxim Reznik) a bývalí vůdci SPS (Boris Němcov a Nikita Bělych). Za zmínku stojí, že mezi spoluzakladatele Solidarity patřili také Garry Kasparov, legendární sovětský disident Vladimir Bukovskij a aktivista za lidská práva Lev Ponomarev.

Pro Jašina byla Solidarita místem, kde se stal dospělým politikem, přestal se věnovat předvolebním kampaním a chtěl být vnímán jako politik, který se snaží účastnit voleb a chce je vyhrát.
Nicméně, skutečnost často nepřeje záměrům aktivistů. Ruský politický život se brzy změnil a Jašin se vrátil k pouličním akcím, jak je patrné z následujícího vývoje. Hned v prosinci 2011 se stal jedním z nejvýznamnějších účastníků protestů proti zfalšovaným volbám do Státní dumy. Fakt, že dne 5. prosince vedl v této souvislosti protest společně s Alexejem Navalným, vyústilo v to, že byli oba na 15 dnů zatčeni. Z dnešního hlediska se tento trest zdá být vcelku úsměvným (a i podle toho vidíme, kam se vedení Ruské federace za dalších 11 let posunulo), ale v roce 2011 šlo o něco do té doby bezprecedentního. Navíc kvůli tomu přišli oba politici o slavné shromáždění na Bolotném náměstí 10. prosince, které bylo jednou z nejmasovějších akcí v nové historii Ruska.

Pro úplný přehled o Jašinově činnosti je nutno ještě dodat informaci o jeho členství v Koordinační radě opozice, která byla založena rovněž v roce 2011 a jejím cílem bylo vypracovat strategii postupu protiputinovských sil. Bylo do ní zvoleno celkem 45 osob. Prvními čtyřmi byli Navalnyj, Dmitrij Bykov, Garry Gasparov a Ksenia Sobčaková. Ilja Jašin se umístil na 5. místě.

Přelomovou etapou a vlastně počátkem cesty, která Jašina nakonec dovedla až tam, odkud nebylo úniku, byl další pokus o sjednocení opozice v podobě koalice „Za Rusko bez zvůle a korupce“.

Z ní totiž později vznikla Strana lidové svobody (zkráceně Parnas), ve které se stal zástupcem předsedy a hrál zde jednu z hlavních rolí (kromě něj byl členem strany i Boris Němcov).

Jašin byl velkým zastáncem interakce s dalšími demokratickými politiky - zejména se svým starým přítelem a spolupracovníkem Alexejem Navalným. Výsledkem pak bylo, že díky Jašinovi to byl právě Parnas, který Alexeje Navalného prosadil ve volbách moskevského starosty v roce 2013. A Navalnyj byl velmi blízko tomu, aby poslal do druhého kola Sergeje Sobjanina.

K důležitému mezníku v životě Ilji Jašina, který znamenal další posun v jeho cestě do vězení, došlo v roce 2015, kdy byl zavražděn Boris Němcov. O tom se však dočtete až v další části.

Zdroje:

Odkaz

https://lenta.ru/lib/14159272/

https://rus.azattyq.org/a/doklad-nemtsova-voyna-putin/27011054.html

https://zona.media/article/2022/07/12/yashin

https://www.bbc.com/russian/russia/2016/02/160223_kadyrov_yashin_report_main_points

https://www.golosameriki.com/a/yashin-is-sentenced/6869442.html

https://www.kommersant.ru/doc/493152

Odkaz

https://ruskline.ru/monitoring_smi/2005/12/07/molodezhnye_organizacii_v_sovremennoj_rossii/

https://www.gazeta.ru/news/lenta/2012/02/01/n_2187669.shtml

https://regnum.ru/news/2218696

https://tass.ru/moskva/4626472

Odkaz

Odkaz

https://vk.com/wall3686745_242134