Ruce za zády pamatuji ze školy, ale ve škole to po nás už nechtěli.

Komu se chcete zavděčit těmi vašimi smyšlenkami? Kdopak vás o přestávkách hlídal, když jste seděli s rukama za zády? Každý učitel byl rád, že si o "malé přestávce" může chviličku orazit ve sborovně. Jak se píše níže, nikdo kromě vás (??) nic takového nepamatuje. "Velká přestávka" - korzovalo se ve dvojicích po chodbě. To se ale dělalo i za 1.republiky (viz film Škola základ života).

A kuchyně .... jak někdo napsal, vždy záleželo na kuchařkách. Já zažil školní jídelny od 1957 do 1969 a pak VŠ menzu. Neříkám, že nebyla jídla, která jsem přímo nesnášel (dušená mrkev, brambor, maso nebo knedlík, hovězí plátek a omáčka se zelenými fazolkami apd.). Ale to nejím dodnes, ani kdyby to připravil Polraich. Vařilo se normálně. Že by někdo hlídal, že jsem něco nedojedl - nikdy nikdo! Na straně druhé žádné "zdravé školní jídelny bez soli" a tedy jak bez chuti, tak i vůně. Jak dlouho jste chodila do ZŠ "za bolševika", kdy ředitel vaší školy asi byl asi dříve kápem v koncentračním táboře. To s ohledem na ty ruce za zády o přestávce. Staršího syna máte v první třídě ..... tak je asi jasné, že si spíš vymýšlíte.

Máte štěstí, že jste přivedla své syny na svět v "nové době", ve které netrpí komunistickou zvůlí, kdo ví co je ještě čeká ...přeji jim i těm svým, aby jednou netrpěli hlady...nedej bůh, aby je potkalo nějaké jiné neštěstí než je UHO a nechutná játra s tvrdou dušenou rýží...

No a to vám Vaše maminka vám nemohla vařit doma. Moje obětovala výdělek a raději mi doma vyvařovala i celé rodině. A podívejte, jak dobře dodnes vypadám. Přímo zářím.

"Vše pro dítě". Všechny totality uměly vytvářet obraz krásné přítomnosti, realita byla však často bohužel na hony vzdálená od skutečnosti.

Tak já chodil do "základky" v 50.letech, nějaké ty ruce za zády tam bývaly. Ale jen jako trest když se moc zlobilo. Ve třídě nás bylo ale přes 40, žádní asistenti. Na jídlo mám dnes jen ty lepší vzpomínky - miloval jsem školní bramborovou kaši, strojem nadýchanou, a potom "sekané potrubí". To má babička (ročník 1900) neznala, těstoviny až na vyjímky - domácí nudle - nevařila. Až poté se začala zajímat o ten nový zázrak, na který jsem pěl chvalozpěvy.

Já pamatuji na školní léta ještě o pár let dříve, o přestávce jsme rozhodně nemuseli sedět s rukami za zády, bylo to naopak neskutečné rodeo.

Jídlo mě poznamenalo na celý život a některé díla jsem nemohl pozřít celé roky, co pozřít ani pohlédnout a někdy ani kulinářská terapie mé ženy nepomohla, tož tak to bylo na jedné základní škole na pražských Vinohradech. Nutno dodat, že na SŠ a VŠ jsou mé vzpomínky podstatně hezčí.

Tak já jsem sice také chodil do ŽS zkraje 80tých let, ale o přestávkách nikdo sedět s rukama za zády nemusel, ani se nechodilo tupě dokolěčka po chodbách, jak je to prezentováno v dnešních filmech, naopak normálně jsme dováděli, třeba houba na mytí tabule byla vděčným objektem vylomenin, běžne se klábosilo s kamrády, ve tředě, nebo na chodbách, tedy kromě vělké přestávky. Ošem s tím vařením ve školní jídelně se shodneme, játra/rýže, hovězí/brambor + univerzální omáčka, jen na to filé si jaksi nemůžu vzpomenou, ale k jídlu to moc nebylo.

Také jsem chodil do školy v této době, a také si nevzpomínám, že bychom museli držet ruce za zády, to snad musely dělat naše maminky (a tatínkové, ať nediskriminuji:-)). Ale to chození do kolečka o hlavní přestávce tedy pamatuji. Běžné přestávky se zůstávalo ve třídě, ale o hlavní přestávce se muselo ven, a úči dbaly na to, abychom poslušně rázovali po chodbě jeden jak druhý.

A jídlo? Nic moc, pod to bych se podepsal, byť tak hrozné, jak z popisu autorky, to v našem případě nebylo. A na střední už se to dalo celkem jíst, kdo ale ví, jestli to nebylo tím, že naše střední chodila na obědy do nedaleké hotelovky (no, nedaleké, zhruba kilásek:-)). To už bylo ale po revoluci. A na vysoké už to bylo v pohodě v jakékoli menze, byť pravda, dneska vaří ještě chutněji. Jenže také další pravda, dnes stojí jídlo v menze UK studenta v průměru kolem 80 korun (s polévkou spíše minimálně 80), a cizince (rozuměj nestudenta) dokonce přes 100. To už v principu konkuruje restauracím nejen kvalitou, ale i cenou.

Je mi líto těch malých dětí v těch rouškach, myslím, ze je to na nich páchán zločin....

Mně ve škole chutnalo. Asi to tolik nezávisí na tom jaká politická strana zrovna vládne, ale spíše na paní kuchařce :-)