Čeští politici aneb trapnost, ubohost a nekonečná touha po moci

Blíží se volby a já letos opravdu nevím, komu to hodit. Spíš mám sto chutí si to hodit, když se podívám na ten výběr…

Tak koho tu máme? Například paní Volfovou, která už to zkoušela v tolika stranách, že to nebude dlouho trvat a nebude moct žádnou novou založit, protože už nezbyde žádný Volný název, který by ještě nepoužila.

Největší záhadou ale zůstává ANO premiéra Babiše. Všichni na něj nadávají nebo si z něj utahují (u nás se třeba prodávají střelecké terče s jeho podobiznou a podle ceny jdou na odbyt), všichni kolem tvrdí, že ho nevolí, a stejně to nejspíš zase vyhraje.

Kdo to naopak určitě nevyhraje, tak to je ČSSD. No, když si nechají v čele někoho, kdo občany peskuje jako malé děti, tak asi ten debakl chtějí. Vzpomínám, jak pan Hamáček trval na tom, že ti neukáznění, co nedodržují opatření, naplní JIPky a spustí katastrofu, protože se mezi nimi bude šířit Covid, a jen to dořekl, tak ho chytil sám. ČSSD nezachrání ani Ježíš spasitel Špidla, ani ta jejich podivná kampaň, která (nejspíš aby upoutala) se tváří jako anti-kampaň, např. s titulkem „10 věcí, které zavinila ČSSD“. Já jim na to neskočila, protože kdo by proboha vyhazoval peníze na očernění někoho velmi brzy politicky naprosto bezvýznamného? Jinými slovy, proč kopat do mrtvoly…

No a pak tu máme fenomén letošních voleb – obskurní koalice větších a velkých stran, které jako by potvrzovaly nejhorší obavy Čechů: že tady vůbec nejde o nějaké vize a hodnoty, ale jen o to dostat se jakýmkoliv způsobem ke korytu, třeba i díky spojení s ďáblem. Čest těm, kteří se rozhodli žádnou nevytvořit (i když co se týče ČSSD, tak to spíš bude tím, že jednoduše zůstali na ocet). A teď k těm šťastnějším. Třeba takové spojení postarších pravicových Starostů s mladými levicovými Piráty, jejichž představitelé vypadají jako anarchisti a jejichž mládežnická organizace se přejmenovala z Pirátů na Pirátstvo (aby se žádné pohlaví necítilo diskriminováno), nepůsobí zrovna věrohodně. A spolek Spolu? Nic proti KDU, ale z každé politické strany, která má v názvu nějaké náboženství, mám pocit, že jejich ideálem je návrat do dob, kdy se lidi místo na sociálních sítích bavili na popravách, záchod používalo asi tolik lidí, kolik dneska pevnou linku, a kdy já už bych nejspíš měla pravnoučata. I když zdá se, že ke středověku a jeho praktikám má blízko i pan premiér, který se nově chlubí tím, že všechno, co dělá, skončí ‚roztrháním těla‘ (snad tím myslí jen toho svého). Jak k tomu všemu koaličnímu spojování ale přijdou třeba prostí věřící někde na moravských vesnicích či Vysočině, co najednou musí volit ty bohaté Pražáky a za premiéra intelektuála Petra Fialu? Což o to, nynější lídr ODS kupodivu nepůsobí, že by ho ovládali ‚kmotři‘ nebo nějaká domina, co v práci dře jako kůň. Jen mi trochu připomíná Sašu z Comebacku. Ta byla tak nenápadná, že když se například fotila mezi ostatními, fotograf vždycky prohlásil něco jako: „Posuňte se k sobě, ať tam mezi sebou nemáte tu mezeru!“

Já fakt nevím, koho volit, asi si prostě vylosuju nějaké číslo z klobouku. Oni se stejně po volbách různě rozdělí, rozpojí a kdovíjak pospojují, takže kdo nám nakonec bude vládnout, to bude stejně jedna velká loterie. A dost možná nevýherní.