Lepší penzijko? Otázkou je jen, pro koho

Spoření na stáří od kolíbky je sice chvályhodné, ale má svá rizika. Průběžný důchodový systém je bezpečnější. Vyžaduje ovšem odvážné a důvěryhodné politiky a taky prozíravé voliče.

Poté co současná vládní koalice hodila pod stůl nesmělou reformu průběžného důchodového systému vlády předešlé, přišla s projektem „lepšího penzijka,“ které má podle ministryně financí pomoct hlavně dnešním mladým, aby si na stáří zajistili důstojné penze. Má se toho dosáhnout úpravou tzv. 3. důchodového pilíře. Zásadní změnou má být dvojnásobná státní podpora, která má pro střadatele až do 30. narozenin činit štědrých 40 % měsíčně vkládané částky a nabídka potenciálně mnohem výnosnějších finančních produktů (to, že zároveň nutně mnohem rizikovějších, paní ministryně již taktně zamlčuje) jako jsou investice do akcií a do tzv. alternativních fondů, které nepodléhají dozoru ani regulaci ČNB, tedy mohou si dělat, co chtějí. Zároveň návrh počítá s omezením poplatku za správu a obhospodařování fondů na 0,5 % ročně z celkové naspořené částky. Když se ale podíváme na detaily, které uvádí Ministerstvo financí v prezentaci k „lepšímu pezijku“, zjistíme, že to není tak úplně pravda. Ony alternativní fondy mají vybírat poplatky dva, a to 2,5 % majetku ročně + 25% jako úplatu za zhodnocení. Údajně aby byly fondy motivovány k vysoce ziskovým (nezdůrazňuje se, že také vysoce rizikovým) investicím. Za případnou ztrátu se ovšem střadatel žádného „poplatku“ od fondu, který tuto ztrátu způsobil, nedočká. Ministerstvo financí ukazuje na poněkud optimistických modelech, o kolik si v novém systému střadatel přilepší (ovšem za předpokladu, že ten optimistický model bude naplněn). Paní ministryně se také chlubí, že to celé bude stát pouhých 1,2 miliardy Kč. No, nekupte to! Neuvádí ovšem, jak k tomuto číslu došla. Když jsem se k němu snažil dojít sám, nějak mi to nevycházelo. Podle stejné prezentace k „lepšímu penzijku“ od MF totiž v roce 2025 stála podpora penzijního spoření 18 miliard Kč. Jestliže se od příštího roku má zdvojnásobit, pro střadatele do 30 let, kterých je asi 10 % (podle zprávy Národní rozpočtové rady), bude nárůst činit 1,8 miliard Kč, ovšem jen za předpokladu, že střadatelů nepřibude a nebudou spořit větší částky. Smyslem opatření má ale být, aby spořilo na důchod výrazně více lidí a od nižšího věku, nejlépe od narození. Snad jen pověstná schopnost A. Babiše řídit stát, jako firmu by to mohla vysvětlit…

Krásné nové penzijní spoření má lákat mladé střadatele nejen štědrými státními příspěvky, ale i osvobozením od otravné nutnosti trochu se vzdělat a proniknout do tajů investování a rizik s ním spojených. Nebude již nutno střadatele zkoušet vyplňováním investičních dotazníků a zbytečně je tak plašit informacemi, že by mohli také o své nastřádané peníze přijít. V nevědomosti je síla!

Kdekdo si již dlouho uvědomuje, že současný důchodový systém není udržitelný. První pilíř, spoléhající na průběžné financování z odvodů na sociální pojištění na straně výdajů bobtná, jak obyvatelstvo stárne a ze stejných důvodů na straně příjmů vysychá. Recept na tento problém se již před asi 10 lety pokoušel najít Miroslav Kalousek. S argumentem, že v prvním pilíři budou čím dál víc chybět peníze se rozhodl z něj část peněz odklonit a dát ho do 2. pilíře a tím podnítit střadatele, aby své peníze vkládali do investičních fondů. Tento tunel veřejných peněz do soukromých rukou neměl dlouhého trvání, ale idea odklánění státních peněz k obchodníkům s očekáváním tím neumřela. Našla teď obdobu v „lepším penzijku“ z dílny Kalouskova úhlavního kamaráda, Andreje Babiše a spol. Přiznejme Babišovi, že tento nový návrh aspoň neubírá peníze z průběžného důchodového systému, ale z jiné přihrádky veřejných financí. Ve výsledku to ale vyjde nastejno.

A co na to říkají odborníci? A opozice?

Nestává se často, že vládní koalice se na něčem shodne s opozicí a že se navíc na tom stejném něčem v podstatě shodnou i experti. V naší rozhádané společnosti je to pozoruhodná idylka. Zdá se, že jediný problém je v omezení poplatků, které se pochopitelně nelíbí těm, kteří na poplatcích vydělávají. Ve skutečnosti je to ovšem ta lepší, lidumilná část návrhu, což se pochopitelně těžko odpouští. Návrh má totiž jednu zcela zásadní chybu: Spoléhá na dlouhodobý růst akciového trhu.

Náš učitel matematiky na gymnáziu nám kladl na srdce, že extrapolace, tedy předvídání hodnot za hranicemi dostupného souboru dat, je postup velmi ošidný. Na toto jednoduché a logické pravidlo ovšem různí finanční analytici systematicky zapomínají. Tito odborníci na dělení medvěda, který běhá ještě po lese, automaticky předpokládají, že jestli dosud investice do akcií či různých fondů dlouhodobě vykazovaly růst (tedy až na výjimky) bude to tak do nekonečna, nebo aspoň kam oni dohlédnou. Toto očekávání je však naprosto nepodložené. V době rozkladu světového řádu, hromadících se krizí a s tím souvisejících nejistot je sázka na to, že investice do čehokoli pomůže vyřešit problém našeho penzijního systému, velmi riskantní. Investovat do toho peníze daňových poplatníků pod pláštíkem „pomoci mladé generaci zajistit si důstojné stáří“ v době prohlubujícího se rozpočtového deficitu je vrcholně nezodpovědné a to především vůči té mladé generaci. Na grafu, který zobrazuje utěšený růst během 35-letého spoření, který počítá s růstem aktiv 7,5 % ročně (tento údaj je pod grafem uveden miniaturními písmeny, aby neodradil případné finančně gramotné čtenáře) vypadá moc hezky a lákavě, ale s realitou let příštích má málo společného.

Mohou mít dnešní pětadvacetiletí důstojnou penzi v rámci stávajícího průběžného systému?

Krátká odpověď je: Mohli by, jen by to chtělo nepopulární změny parametrů tohoto systému, tedy odvážné a důvěryhodné politiky a chápající voliče.

Jestliže vlivem neúprosného demografického vývoje ubývá plátců sociálního pojištění a přibývá důchodců, systém se nutně propadá do červených čísel. Nicméně řešení je v principu jednoduché: zvýšit příjmy, nebo snížit výdaje. Zvýšit příjmy můžeme zvýšením odvodů na sociální pojištění (a také jejich lepším výběrem, např. zákonným omezením tzv. schwartz-systému) nebo zvýšením věku odchodu do penze. Další možnost už je jen snížení výdajů, což znamená nižší penze. Všechny tyto způsoby jsou pochopitelně nepopulární, ale ne nemožné. Nejméně bolestivým z nich je zvýšení věku odchodu do penze. S tím máme čerstvé zkušenosti. Tvrdý lidový odpor vyvolala již i velmi mírná reforma minulé vlády. Na příslibu jejího zrušení strany současné koalice vyhrály volby. Přitom fyzicky náročných zaměstnání ubývá, a tak naprostá většina lidí i po dosažení „důchodového věku“ dál pracuje a pracovat chce. Lidé pochopitelně rádi k platu pobírají i penzi a neradi by se takového luxusu vzdávali. Možná by ale změnili názor, kdyby jim někdo vysvětlil, že daní za tento luxus je hrozba, že jejich děti a vnoučata budou muset pracovat až do smrti, protože budou mít penzi mizivou nebo žádnou.

Mají samozřejmě i možnost spoření na stáří včetně investování do akcií či fondů a budou-li mít štěstí, k důchodu si významně přilepšit. I bez státní podpory trh nabízí mnoho možností investic s různou mírou rizika, že střadatel o své prostředky přijde. Nicméně průběžný systém je způsobem nejbezpečnějším, protože vždy budou na zemi lidé, kteří se živí prací a kteří mohou část svých výdělků odkládat, aby z nich byly vypláceny penze – renty těm, kteří si už své odpracovali a část výdělků dávali stranou pro své předchůdce. Není to ovšem perpetuum mobile. Předpokladem jeho fungování, energií potřebnou k udržení systému v chodu, je společenská soudržnost a politická odvaha.