Jak jsem se nenašel na politické mapě

Vřava předvolební kampaně vrcholí a vy stále nemáte koho volit? Nezoufejte, stačí vědět, co opravdu nechcete a vybrat si pak někoho, koho nechcete o trochu míň.

V pořadu Českého rozhlasu „Jak to vidí“ byl nedávno hostem analytik agentury NMS, Jakub Bakule. Mluvil o výsledcích analýzy politické mapy ČR před nadcházejícími volbami. Politické strany nepochybně nelze již dělit pouze na pravici a levici, jak se o tom píše ve starších učebnicích. Objevily se totiž nová témata jako migrace, změny klimatu a práva dříve neuznávaných nebo dokonce nepoznaných menšin. Politickou mapu je proto nutno rozdělit nejen podle osy pravo-levé, ale taky podle další, kterou J. Bakule nazval osou kulturní. Ta dělí voliče na liberály a konzervativce neboli tradicionalisty. Tyto dvě osy pak dělí politický terén na čtyři segmenty: levicově-konzervativní, levicově-liberální, pravicově-liberální a na konzervativní (tradicionalistickou) pravici. Nejvíce zastoupen je podle Bakuleho segment levicově konzervativní. Zahrnuje asi 50 % voličů. Jsou to především lidé se základním nebo středoškolským vzděláním a lidé starší. Upřednostňují silný stát, který se stará o snižování nerovností mezi lidmi a zároveň odmítají migraci, evropskou integraci a green deal. Menší voličskou skupinu tvoří liberální levice, která slyší na ochranu klimatu, podporuje evropskou integraci a horuje pro práva menšin. Na pravici pak máme opět segment tradicionalistický a liberální. Tradicionalistická pravice spoléhá na tržní mechanismy, preferuje slabý stát, nízké daně a minimum regulací. Zároveň je proti evropské integraci, migraci a green dealu. Reprezentuje asi 12 % voličů hlavně ale ne výlučně z vyšších příjmových skupin. Na rozdíl od ní liberální pravice podporuje evropskou integraci, je tolerantní vůči menšinám i migraci a podporuje evropskou integraci a green deal. Je to skupina nejmenší, představuje jen asi 5 % voličů, většinou mladších lidí s vysokoškolským vzděláním. Mimo tyto segmenty zbývá ovšem početná skupina (asi 15 – 25 %) politicky nevyhraněných, která tvoří jakýsi střed. Jde o lidi, kteří se o politiku nezajímají nebo jsou vůči ní silně skeptičtí a obvykle nechodí k volbám. Pokud by k nim přišli, mohli by volby rozhodnout.

Nastíněný obrázek na první pohled kontrastuje se zažitou představou společnosti orientované spíš pravicově (v historii ČR převládaly vlády spíš pravicové než levicové, třebaže pro moho voličů málo pravicové), ostře rozdělené na dva tábory zhruba podle osy Babiš – antibabiš. Skutečně, kdyby se průzkumníci agentury ptali přímo na politickou orientaci, většina respondentů by se nejspíš hlásila k pravici. To totiž patří k dobrému tónu, protože lidé u nás mají většinou tendenci jakoukoli levici spojovat s komunismem a s ním z dobrých důvodů nechtějí mít nic společného. Když se ale zeptáte, jestli si přejí větší státní podporu sociálních služeb, nebo snižování nerovností ve společnosti, jejich odpovědi už tak pravicově nevyznívají. Proto se výzkum NMS nezabýval proklamovanou pravicovostí či levicovostí, konzervatismem či liberalismem, ale soustředil na jednotlivá témata, podle nichž lze potenciální voliče zařadit do jednotlivých segmentů na politické mapě.

Nevím přesně, jak ten výzkum probíhal a jak byly formulované jednotlivé otázky a tak ani nevím, do kterého segmentu politické mapy dle Bakuleho bych nakonec zapadl já. Sám se cítím být orientován umírněně levicově a konzervativně. Nemyslím, že by všichni měli dostávat stejně, když mají ty „stejné žaludky“, ale jsem přesvědčen, že narůstající nerovnosti mezi lidmi nabyly dimenzí, které společnost destabilizují, vytvářejí širokou vrstvu nespokojenců a to je živná půda pro populisty všeho druhu. Proto by politika státu měla nejen v zájmu chudých, ale i těch bohatých směřovat ke snižování nerovností. Jinak hrozí nepokoje, chaos a nakonec vláda silné ruky. Jako člověk dost věkovitý a konzervativní jsem skeptický vůči překotným změnám, které s sebou přinesl pokrok v informačních technologiích se záplavou informací a desinformací šířících se stále rychlejšími komunikačními prostředky dostupnými prakticky každému. Jsem také skeptický vůči redefinování zavedených pojmů jako manželství, pohlaví nebo násilí, což ale neznamená, že bychom neměli být tolerantní vůči jinakosti a měli tolerovat násilí (včetně násilí na jazyku jako prostředku komunikace).

Levicové sklony mi velí být solidární a to nejen s těmi, které Tomio Okamura nazývá slušnými lidmi, ale se všemi potřebnými včetně uprchlíků, především těch z bojující Ukrajiny. Zároveň si uvědomuji, že ta pomoc nemůže být bezbřehá a naše schopnost absorbovat množství uprchlíků z velmi odlišných kultur je omezená. Členství v EU a NATO považuji pro nás za životně důležité a stejně důležitá je i podpora bojující Ukrajiny. S fungováním EU spokojen ovšem nejsem. To proto, že bych si přál EU mnohem akceschopnější, t.j. integrovanější. S green dealem také úplně nesouzním, je to však z důvodů opačných, než je v kraji zvykem. Trpím totiž environmentální úzkostí a tak bych rád viděl opatření mnohem účinnější, radikálnější. To bychom si ale museli připustit, že bez omezení spotřeby a hospodářského růstu není možné odvrátit klimatickou a environmentální krizi (psal jsem ostatně o tom nedávno na tomto blogu).

Z uvedeného je snad dostatečně zřejmé, že i když se sám považuji za konzervativce a levičáka, do levicově-konzervativního segmentu na Bakulově politické mapě vůbec nezapadám. Rozhodně nebudu volit žádné z politických uskupení, které na tento největší segment voličů cílí. Nebude to ANO populistického miliardáře a bývalého agenta StB, ani SPD politického podnikatele Okamury, ani ten pochybný slepenec kolem komunistky Konečné. Na politické mapě dle Bakuly a spol. jsem své místo nenašel, ale volit přesto půjdu. Od kandidujících subjektů nečekám, že budou přesně vyhovovat mým představám, jsem ostatně zvyklý tradičně volit menší zlo. V těchto volbách to budou ti, kteří nás nechtějí odtrhnout od EU a NATO, chtějí dále podporovat Ukrajinu a nenadbíhají Putinovi. Kdo mi tedy při současném rozložení sil zbývá? Odpověď není složitá: Starostové nebo Piráti. Mezi nimi se rozhodnu až na poslední chvíli.