Úspěchy, debakly a hnutí pro life v ČR

Pokud vezmeme zavděk českým prostorem, málokdo bude váhat, které z antonym "úspěch" - "debakl" spojit se souslovím "hnutí pro life". Proč taky váhat, protipotratové hnutí má v ČR na svém kontě od listopadu pouze křišťálově čistý řetěz porážek a na další čeká. To je jasné na první pohled. Ale co na druhý? 

Je pravdou, že česká větev hnutí pro life rozhodně nepatří k těm nejúspěšnějším. Není ani spíše vítězná, jako polská, ani opravdu silný protivník, se kterým musí potratáři sakra počítat, jako je americká. Je to jen bezmocný spolek zoufalců, který prohrál prakticky všechny bitvy, které kdy vedl. Jakákoliv jeho podpora je tedy zbytečná, kdyby neexistoval, nic by se nezměnilo. Opravdu je tomu ale tak?

Je pravda, že z hlediska zákonodárných iniciativ jsou výsledky snah hnutí pro life vyloženě tristní. Jeho posledním velkým a hmatatelným úspěchem, opravdu prastarým, je zpoplatnění potratů, poměrně logické, páč vydávat potrat za léčbu je opravdu praštěné. Leč od té doby: žádný pokrok, jen samé porážky, maximálně náznaky úspěchů v podobě drobných zdržovacích bitev. Velmi depresívní pohled. ALE...

Je pravdou, že pokud bychom zredukovali roli hnutí pro life a potratářů na boj o (proti)potratové zákony, bylo by možné říci, že české hnutí pro life je téměř totálně neúspěšné. I pak by stálo za to být jeho součástí a bojovat v něm, neboť je stranou dobra v klíčové válce o duši naší civilizace a o lidské životy a jak říká jeden z jeho velkých světových vůdců, pater Marx , "Bůh se nás nebude ptát, zda jsme uspěli, ale jestli jsme se skutečně snažili." Nicméně já bych se spíše soustředil na otázku, co je cílem hnutí pro life...

Je velkým omylem, kterému kupodivu podléhá i řada "prolajfáků", myslet si, že cílem hnutí je zákaz potratů, euthanasie a dalších podobných zhovadilostí. Je to taková klasická záměna cíle a prostředku. Cílem hnutí pro život je záchrana lidských životů a jejich důstojnosti. Cílem je tedy oněm zhovadilostem zamezit, ne je zakazovat, i když zákonný zákaz a postih je samozřejmě morálně nezbytný a účinný prostředek, o jehož aktivaci je každé hnutí pro life, které to myslí vážně, povinno usilovat.

My všichni dobře víme, že není možné zcela zamezit interrupcím a občas se jistě odehraje i nějaká ta euthanasie. Stejně, jako se i přes současné zákony dějí loupežné vraždy, znásilnění a krádeže. Boj s těmito zvrácenostmi je věčný, bez ohledu na to, zda se je podaří udržet v zasloužené kategorii těžkých zločinů, nebo zda je zvrácená společnost z této přihrádky vypustí a nechá je čile bujet, někdy je dokonce vyloženě pěstujíc. Položme si otázku, jak si hnutí vede v boji proti potratům a euthanasii obecně. A odpověď na ni? Určitá vítězství zde přece jen jsou.

Hnutí pro life nejsou jen jednou ročně probíhající pochod pro život a pater Halík modlící se před porodnicí, jak se naivně domnívá většina jeho neinformovaných kritiků. České hnutí pro life jsou desítky organizací zabývající se ochranou života a jeho důstojnosti od narození až po smrt. Jeho součástí jsou i hospicové hnutí , společnosti prosazující PPR , zařízení a poradny pro matky a těhotné ženy v nouzi, babyboxy, jakož i různé výchovné a vzdělávací iniciativy. Rozsah těchto snah  samozřejmě odpovídá síle neduživé české větve hnutí, nicméně tyto iniciativy zde jsou a vykazují hmatatelné úspěchy.

Vraťme se teď zpět k definici úspěchu. Interrupce ani tzv. euthanasii nikdy zcela vymýtit nelze, boj proti nim je válka, která skončí až vymřením lidstva. Neocenitelným úspěchem v této válce je každý zachráněný život. I kdyby veškeré úsilí, které české hnutí pro life za cca padesát let své existence vynaložilo, dosáhlo jen jednoho jediného úspěchu, jednoho jediného zachráněného života, jednoho jediného dítěte, jehož matka se rozhodla, že na potrat nepůjde, bylo by to stálo za to. Koneckonců, stálo by to za to, i kdyby žádný takový výsledek nebyl, neboť, jak jsem už napsal, slovy P. Marxe... ;-)

My, prolajfáci, ovšem můžeme s klidným svědomím říci, že jsme dosáhli řady neocenitelných úspěchů. Jistě, ta řada by mohla být mnohem delší. Měla být mnohem delší. Musí být mnohm delší. A alespoň bude delší, protože my ji ještě setsakra prodloužíme. K tomu nám dopomáhej Bůh.

PS: Byl bych nerad, pokud by někdo pochopil článek tak, že pochod pro život a snahy otce Halíka jsou v mých očích méněcenné. Jsou stejně důležité, jako všechny ostatní cesty, u nichž je smysluplná naděje, že pozitivně zasáhnou do myšlení a jednání lidí a pomohou zachraňovat lidské životy.