Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky

Když sleduji všechny ty diskuse, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, nestačím se divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské

A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…

A) Proč přijímat uprchlíky?

A1) Protože na to máme.

Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:

A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.

Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala.

A vzpomeňme na Nigérii, kde řádí Boko Haram, která se rovněž hlásí k Islámskému státu. Když tam došlo k únosu stovek křesťanských školaček, což pobouřilo celý svět, i USA veřejně naoko slibovaly určitou pomoc. Ale v zákulisí, jak se později ukázalo, Američané sdělili Nigerii, že jakoukoliv pomoc poskytnou pouze výměnou za legalizaci sodomie a potratů v zemi, což tato země samozřejmě odmítla. Takže i díky tomuto americkému zneužívání islámského terorismu k vydírání cizích zemí a šíření vlastní amorální agendy se i v Nigerii rozvinulo peklo, z něhož prchají sta tisíce lidí…

B) Proč přijímat uprchlíky křesťanské?

B1) Protože jsou nejohroženější a nemají kam jinam jít.

Křesťané nemohou hledat dlouhodobější záchranu v okolních muslimských zemích, kde ve skutečnosti nemohou doufat ani v pomoc od červeného kříže, neboť červený půlměsíc, který ji přerozděluje, ji zpravidla dává cíleně pouze muslimům (přestože byla sesbírána převážně mezi evropskými a americkými křesťany). K tomuto více ZDE.

Proto by (post)křesťanské země měly přednostně pomáhat křesťanům a případně dalším nemuslimským skupinám (typicky jezídům), a muslimy nechat v péči jejich bratrů Turků, Egypťanů, Íránců, Saudů a podobně. Muslimové totiž kam jít mají. (Že se jim ty možnosti z řady důvodů tolik nelíbí, je jiná věc.)

B2) Protože jsou nám bližší a protože jsou lépe integrovatelní.

Křesťané jsou nám kulturně bližší a představují tu vzdělanější a pracovitější část Blízkého východu i Afriky. Vlastně se dá říci, že v některých muslimských oblastech jsou křesťané vlastně prakticky jedinými, kdo nějak užitečně pracují. Jejich pobyt bude tedy podstatně méně problematický, než tomu bývá u muslimů, a pokud se protáhne či stane trvalým, dokáží se mnohem lépe integrovat a najít si práci.

(Zde uvážte, že pokud se nestane zázrak, tak náš populační úpadek a rostoucí lenost a pohodlnost si dovoz pracovní síly ze zahraničí brzy prostě vynutí – a v takovém případě představují křesťanští uprchlíci ideální možnost. Už proto bychom je měli brát, dokud jsou. Nebo na nás zbydou muslimové.)

B3) Křesťané by navíc měli chtít přijímat především křesťanské uprchlíky už protože to jsou jejich bratři v Kristu, pro Krista trpící.

Pokud to nechápou, měli by se zamyslet nad tím, proč se vlastně za křesťany označují, když jimi zjevně nejsou.

Nicméně na závěr, aby nedošlo k omylu. Jsem pro přijímání křesťanských uprchlíků, ale to by se mělo dít zcela v naší režii. Žádné kvóty, žádné dobré, užitečné a důtklivé rady z Brusele, které nelze ignorovat. To opravdu nepotřebujeme! Na to Brusel nemá žádné právo!

Vyšlo a je diskutováno i na stránkách časopisu Duše a hvězdy...