- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Před Bohem se kleká na prvé koleno, před králem na levé koleno. Toto pravidlo bylo zavedeno ve středověku, ale platí jen v oblastech katolických a dříve katolických.
Já ovšem klekám jen na levé koleno, neb pravé mne bolí. A koho bolí obě kolena nebo má potíže se zvednout, ten samozřejmě nemusí klekat vůbec.
Já jsem si v životě neklekl ani před vlastním otcem, ani v době, kdy byl pro mě větší autoritou než nějaký bůh nebo král.
Ale mnohokrát jsem si klekl na obě kolena před ženou.
A smí se na kostelní věž vyvěšovat politické transpartenty?
Je to hanebnost a urážka všech věřících.
Skutečně si autor článku myslí, že si Ježíš Kristus potrpěl na takový formalismus hraničící s pokrytectvím?
Připadá mi trochu zbytečné sepisovat instrukce pro chování v kostele, když je většina kostelů zavřená a člověk se tam nedostane. Pamatuji si, že když jsem byla malá, byly kostely otevřené celý den, dnes tam člověk může nakukovat přes sklo a mříž. Když jsem se chtěla podívat v květnu do kostela v malé obci, bylo mi řečeno, že otevřeno je celý den na konci srpna, když je pouť.
To zas chápu. Páč se v těch kostelech po Velké sametové začalo hrozně krást.
Do kostela pri msi chodim jen jako doprovod, takze neklekam, nekrizuju se a nekynu. Jen tam tise sedim, abych nerusil. Z nabozenskych ukonu provadim jen vstyk a sed podle ostatnich. Nic nerikam a myslim si o tom svoje.
V tom případě si dovoluji upozornit, že to prkno před lavicí není opěrka pro zablácené boty, ale klekátko.