Co Schwarzenbergovi nesmíme vyčítat...

Přestože nehodlám pana Schwarzenberga volit, protože jej považuji pro křesťany za nevolitelného kandidáta, osobními kvalitami srovnatelného se Zemanem (kteréhožto pochopitelně rovněž nebudu volit), domnívám se, že je nutno se ho zastat a odmítnout tři velmi často zmiňované námitky proti němu.

Protože jakkoliv mi nebude ani trochu vadit, když neuspěje, byl bych nesmírně nerad, kdyby základ jeho neúspěchu ležel v tom, že a) poprávu dostal zpět majetek, kteří komunisté ukradli jeho rodu, b) má velký podíl na schválení částečných restitucí církevního majetku, c) neváhal se jasně a čestně postavit k vyhnání Němců a osobě prezidenta Beneše.

O církevních restitucích se tu snad moc rozepisovat nemusím, takže k tomu zbytku...

Otázka restitucí

Na Schwarzenbergových restitucích není nic zas až tak zvláštního. Někteří kritikové mu vyčítají, že mohl restituovat jen proto, že v jeho případě bylo upřednostněno rakouské právo před českým, což ale není pravda. Schwarzenberg měl nezpochybnitelné právo restituovat jak podle českého, tak podle rakouského práva. Problém se mohl vyskytnout jen tehdy, pokud by se pro něj nevýhodným způsobem obě práva zkombinovala, což soud odmítl.

Konkrétně: Schwarzenberg byl coby plnoletý adoptován do hlubocké větve rodu Schwarzenbergů. Podle rakouského práva se tím stal dědicem hlubocké větve, aniž by zároveň ztratil právo na dědictví větve orlické. Bývalý komunistický prokurátor, který za komunismu neoprávněně nabyl část majetku orlické větve rodu, který Schwarzenberg požadoval vrátit, napadl jeho restituční nároky s tím, že podle českého práva adopcí zaniká dědické právo po biologických předcích (a je nahrazeno dědickým právem po adoptivních rodičích), takže Schwarzenberg podle něj adopcí ztratil právo cokoliv restituovat.

Námitka pana exprokurátora zní logicky, ale má jednu zásadní vadu: podle českého práva je adopce možná jen u nezletilých. A jelikož ta práva nelze před jedním soudem v jednom případu libovolně míchat, znamená to, že jsou jen dvě možnosti: 1) podle rakouského práva Schwarzenberg byl adoptován a stejně je dědic, 2) podle českého práva adoptován vůbec nebyl (protože české právo adopci dospělého nepřipouští), a proto není důvod jeho dědictví zpochybňovat.

Bylo by velmi nešťastné, pokud by v této zemi bylo člověku na překážku, že se po dlouhých desetiletích domohl spravedlnosti a navrácení toho, co mu komunisté ukradli.

Beneš a Němci

Řeknu to přímo: jakkoliv se Beneš v zahraničí zasloužil o vznik ne zrovna ideálního československého státu, po návratu jako politik tohoto státu nesčetněkrát hanebně selhal, když se projevil jako malý, chamtivý, neprozíravý a extrémně mstivý člověk. Přičemž jeden z vrcholů jeho selhání (a nespíše vrchol absolutní) představuje poválečné vyhnání německého obyvatelstva: etnická čistka, kterou vymyslel, prosadil a (spolu)organizoval.

Jako člověk, který inicioval a organizoval obrovský zločin a nespravedlnost, jako člověk, který na veřejnosti zcela vědomě a úmyslně vybízel české obyvatelstvo k páchání zločinů proti lidskosti na Němcích, patřil pan Beneš před soud a za mříže, ne-li rovnou na šibenici. Schwarzenbergovi slouží jedině ke cti, že se nebál na to alespoň částečně poukázat.

Kritizujete si Schwarzenberga a nevolte ho - ale vyčítejte mu jen to, co si výčitky zaslouží.

Příspěvek vyšel rovněž na stránkách časopisu Duše a hvězdy, kde je možno jej komentovat v moderované diskusi.