Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?)

Marcel Chládek (ČSSD) obsadil ministerstvo školství a obratem zahájil útok na práva rodičů, když oznámil, že do dvou let zlikviduje domácí vzdělávání na druhém stupni základních škol (viz Zprávy ČT, začátek reportáže ve 40:50). Nebude to pro něj problém – je zatím zavedeno pouze experimentálně. Sice se podle Národního ústavu pro vzdělávání osvědčilo, pročež on bude doporučovat jeho zachování, ale taková fakta samozřejmě nemohou zastavit marxistického radikála, kterého žene vpřed myšlenka, že dítě patří státu (a tudíž i do školy, kde si je stát může pořádně obrábět dle svého, rodičům navzdory).

Když tato vláda vznikala, upozorňoval jsem na to, že se na nás řítí katastrofa, protože ty z pohledu křesťanů a křesťanské politiky zásadní posty obsadí ti absolutně nejhroší možní lidé, a pana Chládka jsem jmenoval coby jednoho z těch nejhorších výlupků české radikální levice, kteří se derou do klíčových křesel. Je od pana ministra hezké, že takto briskně a přesvědčivě potvrdil, že mám pravdu.

Nyní mají rodiče, co chtějí děti vzdělávat doma, jen tři naděje. Ta první je, že to vládní panoptikum, které tu teď máme, padne dříve, než se Chládkovi podaří své dílo zdárně dokončit. Tou druhou by byla emigrace do nějakého rozumnějšího státu, který bude jejich práva respektovat (možných útočišť ovšem v poslední době valem ubývá a emigrovat není snadné). No a ta třetí (podle mne nejmenší) nadějička je opřená o lidovce a představu, že se tito pokusí Chládkovi jeho zločinné úmysly rozmluvit a budou úspěšní.

Čistě teoreticky by pro lidovce měla být obrana domácího vzdělávání jednou z absolutních priorit. Hlásí se přece ke křesťanství a rodině a právo na domácí vzdělávání je jedno ze základních rodičovských práv – jak již mnohokrát jasně deklaroval i Svatý stolec (viz např. ZDE). Ve společnosti, jako je ta naše, je domácí vzdělávání často klíčovou podmínkou pro to, aby byli křesťané schopni své děti konzistentně křesťansky vychovávat.

Problém je v tom, že lidovci nejsou ani křesťanskou stranou, ani stranou prorodinnou. Jejich vize “prorodinné politiky” se zmůže maximálně tak na slogany typu “školka pro každého”. První místopedseda strany ministr Jurečka má k domácímu vzdělávání velice chladný postoj. A lidovecká expertka pro školství Michaela Šojdrová, kterou lidovci ke Chládkovi vyslali, je vyloženým odpůrcem domácího vzdělávání a v minulosti se dokonce neváhala spojit s komunisty proti vlastním stranickým kolegům, aby potopila návrh zákona, který měl přístup k domácímu vzdělávání usnadnit. Ve svých postojích nejsou tito dva v KDU-ČSL nijak výjimeční, spíše představují obvyklý lidovecký standard. Navíc lidovci na školství z vysoka kašlou – mohli jsme ostatně vidět, jak nízkou prioritu pro ně mělo jeho obsazení při tvorbě Sobotkovy vlády.

Celkově je tedy naprosto nepravděpodobné, že by lidovci vůbec byli ochotni se za právo rodičů na domácí vzdělávání nějak zasazovat. Vlastně by mne nepřekvapilo, kdyby teď paní Šojdrová doma dávala chladit šampaňské. Koneckonců právě teď mají lidovci plné ruce práce s tím, aby lidem nějak vykomunikovali evropskou imperiální politiku vůči Ukrajině, která by se morální úrovní a respektem k právu hodila spíše někam do raného středověku. Přece nebudou ztrácet čas s takovou “blbostí”. A i kdyby se přeze všechny okolnosti výše popsané rozhodli domácího vyučování zastat, nevěřím, že budou mít odvahu o ně opravdu vážně bojovat. Možná ale překvapí a dokážou, že jsou křesťanům přece jen k něčemu. Ale nevsadil bych na to ani jednu jedinou děravou osiřelou ponožku…

Vyšlo i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.