Budoucnost KDU-ČSL a MKD

V KDU-ČSL se dnes rozehrává klíčová partie o její budoucnost. Bude zajímavé sledovat, jak dopadne klíčový sjezd této strany, který se odehraje 20.-21. října. Má vůbec naději? Těžko říci. A co Mladí křesťanští demokraté?

Rozhodující otázkou je, kdo se stane předsedou. Budou-li to staré, unavené a na křesťanskou politiku veřejně rezignující (případně nikdy neslyšící) osoby typu Michaela Šojdrová, Zuzana Roithová, Věra Luxová či Petr Pithart, je to její konec. Vzkříšení straně podle mne nemůže přinést ani Jiří Carbol. Z dostupných kandidátů bych naději vkládal maximálně tak do Pavla Bělobrádka, otázkou je, má-li šanci být zvolen a bude-li mít vůli a sílu provést ty pravé změny.

Společně s KDU-ČSL se nabízí otázka budoucnosti MKD. Po zkušenostech z posledního sjezdu bych to viděl takto: zcela závisí na budoucnosti KDU-ČSL. Sjezd MKD potvrdil, že MKD jsou mnohem konzervativnější, než KDU-ČSL, nicméně zároveň potvrdil i dvě další věci: postupný úpadek konzervativního křídla MKD, které by jediné bylo ochotno vykročit do budoucnosti bez KDU-ČSL, a fakt, že většina mladých lidovců o oddělení od své strany ani neuvažuje. Z čehož odvozuji, že jsou jen dvě reálné možnosti: 1) KDU-ČSL se vzpamamatuje a MKD půjde dál po jejím boku, 2) KDU-ČSL jako celorepublikový subjekt zahyne a MKD ji budou krátce poté následovat.

Smutkem mne naplňuje fakt, že (nemohu si pomoct) mladí lidovci (ať už se profilují v MKD nebo jen ve straně samotné) projevují až příliš často přesně tytéž neduhy a chyby starých lidovců, které se mi na té straně nejvíce hnusí. Potvrdil mi to sjezd MKD a potvrzuje mi to i „akce kalendář“. Strana je pro ně Bůh, její kritika je nepřípustná a vnitrostranické půtky mají přednost před slušností, ctí, důstojností… a někdy i zdravým rozumem. Zato odvaha často chybí.

Pokud jde o sjezd MKD: nevím, je-li možné čekat nějaké radikální zlepšení od mladíků, kteří již na počátku své kariéry bravurně ovládají takové věci, jako je taktické zpochybnění hlasování, pěstění černých duší i návrhy usnesení s zatajenými autory a zakrývaným smyslem. Zejména pokud je doplňují skupinky kolegů, kteří hlasují i tehdy, když nevědí, o čem se hlasuje (teď nemluvím o tom, že by nerozuměli tématu, ale skutečně o tom, že několikráte někteří delegáti hlasovali, aniž by vědeli, o jakém návrhu se hlasuje).

Vraťme se k úpadku konzervativního křídla. Já si z pracovních důvodů a pro zjednodušení dělím mladé křesťanské demokraty na následující ideové frakce: konzervativci, konzervativní lidovci, lidovci a liberální lidovci. Ti první jsou v MKD spíše kvůli podpoře křesťanské a konzervativní politiky a vzdělávání v ní a označit je za „mladé lidovce“ by byl hluboký omyl. Konzervativní lidovci asi vysvětlení nepotřebují, liberální lidovci asi taky ne. Lidovci bez přívlastků jsou ti, co žádnou ideologii nemají a nepotřebují, pro ně je MKD mládežnická organizace a nesvéprávná služka KDU-ČSL a šmytec.

Mluvil-li jsem o úpadku konzervativců v MKD, pak je třeba říci, že jsou tvrdě postiženi personálními problémy: Jakub Kříž skončil a jeho nástupce Matyáš Zrno se zdržuje v zahraničí. Na sjezd sice přijel, ale bylo vidět, že mu chybí přehled. Navíc v zahraničí v době sjezdu přechodně dlela jeho nástupkyně v čele pražské MKD, Mária Pešeková. To vše vyústilo v organizační a taktické zmatky, když konzervativcům chybělo v první den poměrně dost delegátů, na sjezdu připomínali (mimo předem dohodnutá personální hlasování) zmatené hejno neschopné jednotného hlasování a nakonec byli „ošizeni“ i o jedno místo místopředsedy. Vlastně by mne docela zajímalo, jak došlo k tomu, že neuspěli oba kandidáti konzervativců na post místopředsedy – šlo-li o porušení dohod předem plánované, či zda to byl důsledek zoufalého selhání obou kandidátů, které přivedlo delegáty k rozhodnutí využít tajnosti hlasování a dohody zahodit.

Dominik Steinhauser je jistě chytrý kluk a nadějná mladá tvář. Ale nemá téměř žádné zkušenosti a rétor je to zatím prachmizerný – jeho projev byl selháním co do obsahu, zpracování i přednesu, což je smutné, uvážíme-li, že věděl, že bude kandidovat, daleko předem. Potěšující je, že tyto nedostatky nejsou neodstranitelné, a já věřím, že příště to bude mnohem lepší. Vojtěch Cigánek rovněž selhal. Na nedostatek zkušeností se vymlouvat nemůže, nicméně omluvou mu je, že pro změnu do poslední chvíle netušil, že bude kandidovat. Nestihl připravit, na sjezd dorazil až těsně před volbou a v narychlo slátaném projevu nebyl schopen předložit žádnou konstruktivní vizi. Navíc se ukázalo, že na některé lidovecké delegáty působí od jisté doby jméno Cigánek jako rudý hadr na býka.

A pokud jde o kalendář… Jsem v rozpací už z něj samotného, ale to co jej provází, je navýsost smutné… Nemyslím, že by samotný kalendář Lucky Kmentové musel být problém – ale samozřejmě může, uvidíme, jak bude vypadat. I když může mít pravdu jeden známý, který parafrázoval můj výrok o příčině malého počtu lidoveckých voličů: „Křesťané usoudí, že nejsme křesťanská strana, když vytváříme podobné kalendáře, narozdíl od ODS a TOP. Nekřesťané se naopak utvrdí v tom, že jsme křesťanská strana, když na tom kalendáři nejsou voličky nahé.“ Ale řekl bych, že je to přehnaně pesimistické.

Dění kolem kolem kalendáře ale dokumentuje tragickou atmosféru strany. Způsob, jakým se úmysl Lucky Kmentové dostal do médií a byl tam odprezentován, je nešťastný. Opravdu si nemyslím, narozdíl od liberálních lidovců, že články v Blesku jsou nějakou výhrou. Ostrý nesouhlas konzervativců, kteří tvrdí, že to nemá žádný obsah, a tudíž je to škodlivé, je IMHO přehnaný, stejně jako pozice vedení, které se tváří, že se autoři nápadu těžce provinili, když s ním přišli bez projednání na předsednictvu strany. A přístup autorky návrhu, která na facebooku maže všechny nesouhlasné komentáře k jejímu nápadu, na které dosáhne, atmosféru dokresluje. Čeho může dosáhnout strana s takovýmito vztahy a přístupy?

Článek vyšel i v časopise Duše a hvězdy.