A zase se žaludek zvedá...

V terezínské Malé pevnosti se konala pravoslavná bohoslužba za Gavrila Prinicipa, srbského teroristu, který 28. června 1914 zavraždil následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou, čímž dal znamení k odstartování první světové války.

Nic proti bohoslužbě, ta ať se klidně slouží i za duši vraha, byť ta pravoslavná mu moc nepomůže, ani kdyby později litoval a nyní se trápil v očistci. Koneckonců kdo jiný než zločinec takovou Mši potřebuje víc, že ano…

Co mne ale přivedlo na pokraj zvracení, je komentář sociálnědemokratického poslance Foldyny, který si zřejmě tuto bohoslužbu objednal a který se zasloužil o celou vzpomínkovou akci. Ten totiž mluvil o této události a Principovi vpodstatě pozitivně a označil sarajevský atentát za jeden z prvních kroků k nezávislosti Československa. Slušnému člověku se z toho musí obrátit žaludek…

Cítím povinnost říci: Pane Foldyno, pan Princip nebyl aktivista bojující za nezávislost Československa. Byl to terorista a vrah, který vedle následníka trůnu chladnokrevně zavraždil i jeho těhotnou ženu, matku tří nedospělých dětí, která neměla s politikou vůbec nic společného. Vzpomínat pozitivně na takovýto čin je něco neskutečně zrůdného. I kdyby to byla ve svých důsledcích pozitivní událost. Což ale nebyla, pokud tedy nechcete jako pozitivní důsledek vnímat první světovou válku a její přímé následky: miliony mrtvých, obrovskou bídu, otevření cesty k nástupu nacismu a komunismu a k druhé světové válce.

Pane Foldyno, místo jste si vybral dobře – morálně Vaše vzpomínka do prostředí bývalého nacistického koncentráku dobře zapadne. Ale to je všechno pozitivního, co se tu dá nalézt. Stydím se za to, že žiju v zemi, kde se někdo tak morálně vadný může stát poslancem. A děsí mne otázka, kolik ještě máme zákonodárců, kterým takováto vražda připadá omluvitelná a připomínky hodná.

Příspěvek vyšel a dá se o něm diskutovat i na stránkách Aktualit Duší a hvězd.