Samoléčitelem na Apríla snadno a rychle

Je tu duben a kdo ví, co má vlastně za lubem. Jeden Apríl už byl, ten druhý má na to ještě celý měsíc. A tak vyčkává, aby některé z nás, nepřipravené, možná i překvapil. Přímo zaskočil.

Na včerejšího prvního Apríla čtu maily a nové blogy. Chci je číst, ale internetové připojení pořád lstivě vypadává. A tak psaní jsem pro tentokrát vzdala, protože monitor každou čtvrthodinu zčerná. Anebo  hlásí: "Nejste připojen(a) k síti, Váš počítač nebyl nikdy připojen, atd., atd.

Jaké nikdy, chce se mi po půlhodině ječet. Když trochu vychladnu, uvědomím si, že je Apríla. Že by se mnou ty sítě laškovaly, kdoví.

Pak se mi do pošty podaří přece jen kousíček nakouknout. A jsou tam převážně zaručené rady, podle kterých tomu či onomu prospějí a zbytek vyléčí. Ihned, jak jinak.

Například skořice. Mám její vůni ráda, v kuchyni jí používám. Špetičku jsem jí asi před čtrnácti dny přisypala k sazenicím rajčat a paprik (kolovalo internetem). A bratr se švagrovou, zdatní zahrádkáři, se pak nestačili divit, jak rostlinky vyrazily. Přímo vystartovaly.

 A teď se dozvídám, že po jejím jemném vdechnutí se nám, alergikům, rázem při našich jarních potížích uleví. Takže - hurá na věc. Vysypu celý sáček do mističky (nejsem troškař) a chci přivonět.

Zvoní mi telefon a tak se nechtěně mohutně nadechnu. A milou skořici mám rázem v nosu, krku a hrůza - v obou očích. Řeže to a štípe, kašlu, sípám a pro slzy nevidím na krok. Než se doplazím do koupelny, mám obě oči jako planoucí vlčí máky.

Po několika minutách se prošilhávám zbytkem pošty. Přes vodopád slz a s nosem na obrazovce nevěřícně čtu: "Vata v pupíku, namočená v čistém lihu, vyléčí úplně všechno." S následujícím podrobným popisem.

Takže kamarádce, která volala a teď právě přišla, nabídnu tu druhou ´zaručenou´ radu.

Ovšem, že bez vaty do pupíku, to dá rozum. A ona tu stopku calvadosu z našich jablek určitě neodmítne.

Já jsem ale opatrná, mně úplně stačila skořice a vlastně, i ten první Apríl.