Putování za Fatou morgánou - první část

Moje vyprávění o severní Africe a její nejsevernější části Tunisku - jehož nejkrásnější pláže jsou v Hammametském zálivu teplého Středozemního moře - je pouhým nástinem krás, které tahle země s příchutí exotiky a orientu nabízí.

"A takto stále, dnem i nocí, pod sluncem i pod hvězdami, slézáme prašné kopce a plahočíme se po únavných pláních, cestujeme po souši a plavíme se po mořích, přicházíme a odcházíme prapodivnými cestami, abychom se potkávali, opouštěli a působili na sebe navzájem - takto se my všichni poutníci bez klidu ubíráme křivolakými cestami života...". (Ch. Dickens - Malá Doritka).

                                               -----------------------------------

Je neděle a nám tak dlouho očekávaný okamžik odjezdu konečně nastal. Po půlhodinovém zpoždění a čekání na odlet, pominu-li menší zajížďku při hledání vhodného nájezdu na letiště, sedíme konečně v letadle a sledujeme probouzející se ranní krajinu pod námi.

Jsem strašně zvědavá na Afriku. Patrně celé své rodině jsem celý minulý týden vydatně lezla na nervy neustálými poznámkami, jak mě asi osloví. Afrika, její dech a vůně. Moře pod námi se zdá klidné a neuvěřitelně modré a my krátce po sedmé hodině kroužíme nad jejím severním pobřežím. Zvolna klesáme k Monastiru a vidíme jen vyprahlou zemi s nalinkovanými řadami ocelově šedivých stromů, vypadajících smutně a neutěšeně. Při výstupu z letadla se moje pocity ještě umocňují. Letiště v Monastiru mi připomíná nejen svým jménem Bulharsko.

Po vyřízení vstupních formalit za hlasitého pokřikování různojazyčných průvodců se naloďujeme do klimatizovaných autobusů podle hotelů, v nichž budeme ubytováni. Většinou všichni pospáváme, krajina je poměrně jednotvárná pláň, pole okolo dálnice odpočívají a jsou po sklizni mezi olivovníky čerstvě zoraná. 

Roztržitě vnímám pouze svou únavu (noc před odjezdem jsem toho moc nenaspala) a nekonečné řady olivových hájů. Když se proberu z mikrospánku, stojíme před hotelem, kde nás vítá několik pištců a hudebníků s naříkavou melodií, kterou budeme tak často poslouchat. S recepčním v hale hotelu se chvíli dohadujeme, protože manžel na vstupním formuláři přehodil jméno a příjmení, což mírně koliduje s psaným seznamem z letiště.

Po rychlém ubytování vyrážíme na pláž, která je necelých padesát metrů za hotelem. Vítá nás nebe bez jediného mráčku, nekonečné azurové moře a pláž s jemným písečkem a malinkými oblázky. Jsou na ní slunečníky, které můžeme používat zdarma, pouze lehátka jsou za poplatek. Jdeme se ihned vykoupat, voda je průzračná, přímo božská, ale příšerně slaná. A dozvídáme se, že i kvalita hotelu je odvozena od tohoto aspektu, čím kvalitnější hotel, tím je i v něm sladší voda.

Večer nás v recepci informují, že už v úterý vyráží první zájezd s českým průvodcem na Saharu, který jsme si doma zaplatili. Takže rychle měníme své rozhodnutí jet až po aklimatizaci ve čtvrtek a přihlašujeme se na úterý.

Sahara, její dech a vůně, jak nás asi osloví.