Ludmilko, pobavila jsem se. Jak s klíčema, tak s tou žárlivkou, chudák chlapík.

Díky a za měsíc - virtuálně nashle...

Což o to, Ludmilo, domů se člověk vždycky nějak dostane, ale jestli s někým hluboce soucítím, tak je to ten Marunin manžel. Ten už to má napořád.

Před týdnem jsem ztratil klíče, rezervu jsem měl doma, klíče jsem hledal po stopě naší procházky se psem, byla náročná, nenašel jsem.

100 km od mého uzamčeného obydlí sedl syn do auta a přivezl náhradní klíč, raději jsem vyměnil zámek, bože to stáří je strašně nedůstojný...

Ale... vždyť je to docela sranda