Partnerské hovory

Máme hlídání, zahrada je posekaná a zazimovaná, doma všechno uklizené a hotové, vše o práci jsme probrali, sedneme si na sedačku a najednou cítíme, jak je nás doma málo a jak chybí téma.

Co jsme dělali a o čem jsme se bavili než přišly děti?

Pamatuji si jednu debatu, kdy jsme se do dvou hodin do rána, aniž bychom byli extra zasvěcení do tajů fyziky, hádali, o tom kdo lépe rozumí teorii relativity. Jako kdo by ve dvě rána po ix skleničkách vína nerozuměl konstrikci délek...

Jsme pomalu již čtyři roky rodiči a dochází nám, že krom o vážných věcech, aktuálních tématech, politice, o vztahových a organizačních problémech, se bavíme hlavně o hov...u.

Věděla jsem se, že se po dětech téměř vše změní. Ale ony se změní i významy některých běžně používaných vět.

Možná jen s malými rozdíly.

U nás z zcela neopodstatněného dotazu: „Bylas?“

Se mě manžel ptal v prvních měsících naší dcerky ptal: „Byla? A kolikrát?“

Z věty: Jaký to bylo?“ třeba film nebo akce, kam jsem šla, je dotaz:

„Jaký to bylo? Tekutý? Nebo bobkoš tuhoš? A jakou to mělo barvu?“

„Kam?“ jako kam jdeš na víno s kamarádkou, kam jdeme do kina, kam jsi mi schovala moje oblíbené tričko s osmi dírami.

Se věta v období učení na nočník změnila v „Tak kam to bylo?“ Do nočníku? Do plíny? Do kalhot? Na zem? Do knížky? Do dřezu na nádobí? Na rohožku u sousedů?

Taková věta: „Vezu ti dárek!“ znamenala – dostala jsem od pacienta láhev něčeho moc dobrého, ukradl jsem ti na poli slunečnice, nebo něco opravdu sprostého.

Nyní to v překladu znamená – naše dítě se ve školce rozhodlo nepoužít sociální zařízení a domů ti vezu tři pytle označené symbolem nebezpečného odpadu.

„Už pereš?“ znamenalo – potřebuju vyprat tyhle parádní šaty, potřeboval bych vyprat košili na jednání, pojďme se svléct a dělat nepřístojnosti.

Nyní to znamená – stala se nám malá nebo hůř velká nehoda…

No je toho hodně, ale upřímně, mě ty naše hovory o hov..u docela baví!