Naivní na konci léta

Ještě než slunce dá sbohem létu, za něžnými víčky a hřebínky řas, otevři šuplíček se zvonkohrou květů.

Těch laskavých levandulových. Než schoulí se v dlaních a den střídá noc, za krajkovým závojem voňavých mlh, do snění přivineš laskavou moc. Pryskyřic a šišek borových. Rybáři vrací se z modravých světů, s odlesky na vlnkách zastaví čas, nech rty ať polibkem zakončí větu. Poslední lístky kopretin. Vánkem svých přání co byly tvým darem, když najdeš ta místečka budou tu zas, ve své krásné duši rozkveteš jarem.