Vítejte v Zimbabwe

Zimbabwe je pozemský ráj. Všichni jsou tam mladí, štíhlí a krásní a každý Jeník od dráhy je miliardář. Jen jedinou vadu na kráse to má, není tam co jíst.

Zimbabwe je kraj divů. Ještě před pár lety se jmenovala Rhodesie, bylo tam snesitelně a jídlo se odtamtud vyváželo po vagonech. Pak si ale místní občané provedli revoluci, zavedli mugabismus a vyhnali každého, kdo měl peníze a něco uměl.

Samozřejmě to nakonec dopadlo tak, že vyhnali i místní kulaky, pole se proměnila zpátky na buš a Zimbabwané hladoví. Jediné, čeho mají dost, jsou peníze. Místní honorace se totiž domnívá, že čím víc vyrobí peněz, tím se budou mít občané lépe...

A nyní střih.

Jsme v Anglii, hrabství Sussex, píše se rok devadesát dva. Na farmě kulaka Cragga v Sheffield Parku je polední pauza. Jim Cragg má zhruba dvě stě hektarů polností, z toho padesát jahod, stovku obilí a zbytek bůhvíčeho. Kolem jahodových plantáží teď posedává a obědvá stovka umouněnců, co kulaku Jimovi sbírají jahody, trhají jabka, plejí kukuřici a vůbec dělají semtam něco užitečného.

Znovu střih.

Stejné místo, rok dva tisíce pět. Po farmě není stopy. Pole jsou zarostlá plevelem, jahody došly a z kulakovy chalupy je rezidence úředníka. Jim Cragg se odstěhoval na důchod do Španěl a sousední farmář umřel.

Místo zemědělských robotníků vylézají odpoledne z vlaku na nádraží stovky našedlých ouřadů, plíží se k plechovým mazlíkům na parkovišti a rozjíždějí se ke svým haciendám. Stanice se jmenuje Haywards Heath a je od úřadoven v Londýně víc než hodinu daleko.

Ještě jednou střih.

Západní pobřeží Irska, listopad loňského roku. Deset mil jižně od Galway, opatství Corcomroe. Tohle opatství je tam někdy od roku 1150, skryté před větrem v závětří hlubokého údolí, pokřivených starých stromů a vysokých kamenných zdí.

Potom vylezete na kopec nad opatstvím a rozhlédnete se po kraji. Vidíte deset, možná dvacet mil daleko. Na každém kopci, na každém mizerném drobném  políčku, kam jenom dohlédnete, stojí nový barák. Velký je zhruba jako celé opatství, před větrem ho nechrání zhola nic a les kolem něj není.

Kdo ty tisíce domů obývá, co v té pustině vlastně dělá a čím topí, když kvůli studenému větru na onom konci světa nerostou ani pořádné stromy? Bůh ví.

Asi tak. Irčan si zdevastoval půl ostrova zběsilou výstavbou nesmyslných rezidencí. Angličan si přestal vyrábět jídlo a začal žít v představě, že pofiderní bankovky, penzijní plány i riskantní investice se dají jíst a jsou  mimořádně chutné a plné vitamínů. Čech staví v poli za každou vesnicí šedivé krabice logistických center na skladování různých pochybných konzumních nesmyslů.

A teď se to všechno najednou hroutí na hromadu. Rezidence v poli nikdo nechce, toxické investice jsou opravdu nejedlé a logistická centra jsou ošklivé hromady rezavého plechu. Sápe se po nás krize.

Apropos. Výkladový slovník jazyka českého, vydání 7., z roku 2003, hovoří na straně 89 o heslu Krize takto: Krize. Jev, který Vás naučí, že když něco vypadá jako hloupost a tváří se jako hloupost, tak to taky je hloupost.

Stavět baráky v poli je hloupost. Měnit dobré fabriky za internetové bankovnictví je hloupost.. Tisknout peníze, abychom zachránili hlouposti, je hloupost tuplovaná. Hlavně abychom na to ale hodně rychle přišli.

V opačném případě vítejte v Zimbabwe, čimelíci.