Tomáš Baťa, eurolopata

Vyrojily se nám to po Praze prapodivné stvůry. Ze zastávek a kandelábrů na nás divně hledí ukoptěný nádeník, co mu ruce zmutovaly do laciných hliníkových lopat. Neučil se, ušpiněnec, vysokou nevychodil a teď za to krutě pyká. A my všichni prý budeme trpět s ním.

Umaštěného podruha na zastávkách nám zaplatil stát, z mých a Vašich daní. Ale co nám skrz ty neforemné plechové ruce chce vlastně sdělit?

Nápis vedle nešťastníka klade sugestivní otázku – Chcete se stát Eurolopatou? Co je to eurolopata, netuším, tak se zastavím a přečtu si sdělení, vytištěné po levé ruce toho smutného mouřenína.

Text praví, že ve srovnání s Dánskem se u nás vzdělává jenom pětina dospělých občanů, a že ve srovnání s Estonskem máme daleko méně vysokoškoláků. A ještě že Švédy stojí jeden student pětkrát tolik co nás. Tím veškeré vysvětlování končí. 

Nezbývá mi tedy nic jiného, než si ten plakát vysvětlit sám. Bohužel, moc velkou radost z něho nemám. 

Každý asi ví, co to znamená lopata. Lopata je posměšné, dehonestující označení člověka, který se živí rukama a dělá něco, na co se lepší společnost dívá svrchu. Lopata je chlapík, co mi teď před kanceláří opravuje prasklý vodovod, nebo ukrajinský dělník, co zrovna na Olšanské pokládá koleje. 

Pro správného, nablblého snoba, nejlépe titulárního ministerského nadutce nebo mezinárodního poradce z Prahy 1, je ovšem lopata každý, kdo nemá titul před nebo za jménem, nebydlí v takzvané lepší čtvrti a nepracuje v klimatizované kanceláři. Tedy například kovář Bartošek z Křenovic, mistr truhlář Ota Hlaváč z Olomouce nebo zedník Kutil ze Snovídek. 

Takže už víme, co to je znamená eurolopata. Je to holt ten člověk nižší kasty, co se jaksi nehodí do lepší evropské společnosti nafoukaných kancelářských krys. Ale co ten vysvětlující komentář? Ten asi má za úkol doříct, že kdo zrovna nemá kus papíru z nějaké vyšší školy, jedno jaké, je out. A když se po takovém papíru najednou všichni nezačneme pídit, budeme out taky.

Čiré bláznovství a zpupnost osáčkovaných úředníků. Lidé nešťastní, co si myslíte, že po Vás, těch se třemi tituly a prosezenou zadnicí z kanceláří na světě zbude? Jenom velké, naleštěné nic.

Ani nevíte, že Hans Ledwinka, geniální šéfkonstruktér Tatry, ukončil pouhou průmyslovku, Františka Křižíka nepustili k maturitě a Emil Škoda vychodil na pražské technice jenom čtyři semestry. A že by měli nějaký úhledně napsaný patent na rozum třeba Tomáš Baťa, takto vyučený obuvník, nebo Václav Laurin, pouhopouhý strojní zámečník? Troufnete si někdy dosáhnout aspoň poloviny toho, co umouněný boleslavský strojník? Těžko. 

Nemám v úmyslu shazovat význam vzdělání. Jenom je dobře občas slézt dolů z hrušky a uvědomit si, že bez šikovných a zručných lopat, ať už truhlářů, vinohradníků nebo opravářů našich aut, se budeme mít velmi mizerně. 

Koneckonců, stačí se zajet podívat k sousedům do Rakouska. Tam solidní řemeslník bez vysoké školy požívá podstatně větší úcty než průměrná kancelářská myš. A co si budeme povídat, v Rakousku se žije ještě mnohem líp než v onom zmiňovaném Dánsku.