Prokletí klotového rukávu

Za rohem prý číhá lupič Babinský, na Žižkově sedí drak a po Klárově v noci bloumá Satanáš. Jenom na osmnácté etáži Úřadu pro podporu podměrečných pidižvíků je ještě klid a teploučko. A tak tam stále sedím.

A sedět budu, dokud mě nechytí za ucho a nevyhodí na mráz.

Jsou to ale paradoxy. Každý zhruba tuší, že z té naší současné národní mizérie nás nevyprostí ani svatý Jiří na pekelném oři, ani podmazaný Míra panikář, ani žádný jiný menší či větší vandas. Bude potřeba na tom trochu zapracovat, sáhnout do zásob tuku a pohledat nějaké ty skryté rezervy. Jenom jakoby nikdo netušil, kdeže ty skryté rezervy jsou.

Přitom ta vůbec největší rezerva pro horší časy má několik set tisíc hlav a je vlastně všude.

Nevidíte?

Máme tady statisíce docela zdravých a rozumně šikovných lidí, kteří toho času neužitečně bloumají po malých či větších úřadech, tráví svůj čas klofáním do klávesnic a pomalu se jim v zátylku usazuje prach.

Přitom naši státní úředníci, navzdory obecnému přesvědčení, nejsou obvykle ani leniví, ani přihlouplí. Jenom pomalu podléhají prokletí klotového rukávu a policejní čepice, které působí zhruba stejně jako Prsten na Gluma. Pomalu, pomaličku z nositele vysává život, až z něj nakonec učiní bojácnou mátožnou bytost v suterénu České obchodní inspekce, oddělení C, která se bojí světla a opravdu věří, že na Seifertově bydlí sedmihlavá saň.

Přimlouvám se proto za jedinou maličkost. Nechejme na úřadech zalévat květiny a usmívat se na občany toliko guvernéra Tůmu, ženy s dvěma a více dětmi,  babičky důchodkyně a postarší strážníky či vrátné.

Zbytek, zejména zdravé bytosti chlapského druhu doporučuji z úřadů neprodleně vyhnat, přesadit na mráz a ponechat osudu. Budeme velice překvapeni, jak rychle a zázračně se většina nebohých přízraků zotaví a místo zalévání seschlých fíkusů začne živit rodiny, platit daně a dělat různé jiné rozumné věci.

A jenom mimochodem, taky jsem byl státním úředníkem.