Tak já jdu na to

Když už si o to říkáte, tak Vás přijdu okrást ;) Zatím v kategorii matka na mateřské, kterou má živit manžel a ne stát. Ale třeba to dotáhnu i do kategorie invalidní důchodce... Co já vím? Třeba mě za dvacet let trefí šlak, já se z toho vyhrabu, ale nebudu schopná ani normálně fungovat, natož vydělávat. 

Jako podnikatel jsem taky remcala, ale jen tak docela málo. Nemám pocit, že by doktoři, důchodci, matky a jiní vysavači sociálního systému byli důležitější nebo méně důležití. Zato mám pocit, že můžu být ráda, když je platím a nepotřebuju je (obzvlášť ty doktory a hasiče). Taky by se totiž mohlo stát, že je najednou potřebovat budu a nebudu je mít z čeho zaplatit.

Tak tenhle blog je přesný

 Hodně dobrý autore.

možná že ano

přijdou provětrat účetnictví a když najdou 16 Kč chybu před několika lety, to by bylo, aby s penále za ty roky nedalo aspoň tisícovku. (zážitek mého známého)

Chápu...

Rozhořčená reakce živnostníka, co si musí nechat od státu na hlavu nakálet. Rozumím. Můj živnosťák je už nějakou dobu u ledu, nemám dost ostré lokty: byl ze mě podnikatel, co mohl sockám závidět - jim platil stát, mě nezbylo než státu povinně platit, navzdory nízkým příjmům. Konec, nechci podnikat, je lepší být zaměstnancem - ideálně státním a mít své jisté. Nechápu protesty státních zaměstnanců - stát nemá na rozhazování a nutí k uskromnění? To je přece normální! Pokud je člověk zadlužený, musí začít šetřit; se státem je to stejné. Co na tom odboráři a jejich ovečky nechápou, proti čemu protestují - proti snižování státního dluhu? Souhlasí s dalším zadlužováním svých dětí, vnuků... pravnuků?