Učit se, učit se, učit se… Odkopnout ostatní na úkor učení? Chyba!

Stres, neklid a nejistota, jak to vše dopadne. To nás často provází při učení na nějaký důležitý test, maturitu či zkoušku na vysoké škole. Je to kolikrát psychicky vyčerpávající, poněvadž to mnohdy rozhodne o vašem dalším působení v tom nebo onom působišti, případně o směřování ve vašich životních krocích. Pravdou je, že učení je v některých případech i doslova mučení, ale pomyslný úspěch stojí za to, nicméně bysme neměli zapomínat i na ostatní lidi a aktivity.

Ať je člověk studentem na střední škole nebo na vysoké, je potřeba to nejdůležitější a tím je, dle mého názoru, chtít. Touha něčeho dosáhnout, touha chtít uspět, dostat se o level dále, splnit si třeba vysněnou školu, vzdělání či profesi je základní hnací motor pro zdolání překážky. Každý jsme byli nebo stále jsme studenty, takže víme, jak je to kolikrát složité, zvláště když se učíte na test z předmětu, který příliš nemusíte, a neleze to vůbec do hlavy. V takovém případě by ale mělo přijít něco, aby si člověk řekl: „Prostě to dám, ať se děje, co se děje. Teď se půjdu odreagovat, potom nad tím sednu a prostě to do té hlavy dostanu, chci uspět, chci to zdolat.“

Člověk, pokud chce uspět v písemce, při maturitě nebo u zkoušky, tak by si to především měl srovnat v hlavě. Je tu nyní něco důležitého, takže se tomu musím věnovat s maximálním úsilím, ale neznamená to, jak to někteří lidé dělají, že nastane období písemek nebo zkoušek a uzavřu se před světem, zabouchnu dveře, odvrhnu partnera, přátelé a budu se „šrotit“. To je chyba, kterou mnozí dělají. Ne nadarmo světlo světa spatřilo jisté rozdělení dne, podle kterého bychom měli mít 8 hodin spánku, 8 hodin práce a 8 hodin volného času. Je jasné, že v případě studentů střední školy si musí učení vložit do období volného času, ale neznamená to, že by člověk měl učení věnovat veškerý volný čas, i když nesmíme zapomínat na to, že učení by mělo být nejdůležitější ze všech věcí, ale zase bysme neměli rušit věcí ostatní.

Pro studenty vysokých škol třeba omezení volného času nemusí připadat v úvahu, neboť při zkouškovém období mohou učení věnovat čas určený pro školu a volný čas mají poté prázdný. Jak si každý uspořádá ten čas pro učení, je samozřejmě na každém jedinci, nicméně ležet 24 hodin v učení je hloupost a člověk by si měl udělat čas na odreagování. Opět – musí se chtít a jde to v pohodě zvládnout. Řada lidí tvrdí, že si nemůže začít žádný vztah, protože se musí učit a věnovat škole. Je trochu smutné, že to takhle mnozí lidé vidí, nečiním negaci mého výroku o touze uspět, ale spíše to jistí lidé mají v hlavě zakonzervované a nastavené tak, že to prostě nejde a není to možné. Když se chce, tak jde všechno. Můžete se věnovat škole, věnovat se učení a také si najít dost času na partnera nebo na schůzku a konverzaci s přáteli. Jde to, jen si to člověk musí přiznat a přerovnat si svůj den.

Poté u řady lidí dojde kolem třeba 40. roku života k takovému myšlenkovému toku, že se věnovali celý život škole, učení nebo prostě kariéře, ale nemají partnera, chtějí děti, ale biologické hodiny jsou pryč a co teď s tím? Měla by platit jistá vyváženost. Rozdělit si priority podobně jako 8hodinové rozdělení dne, ale stačí klidně jenom na poloviční díly si rozdělit koláč v hlavě, kde si na jednu stranu dám školu, vzdělání, profesní růst a na druhou stranu dám osobní život, rodinu, mezi kterou nepatří jenom rodiče, ale také partner/partnerka, děti apod. Často říkám: „K čemu nám bude, že budeme generálním ředitelem ČEZu, ale přijdeme domů, kde se na nás bude „culit“ stoleček, židlička a na zalití čekající květina?“

Nehledě na to vám ta druhá zaplněná část umožní i jisté odreagování či vyčištění hlavy při nervydrásajícím učení, kdy vás postupně zalijí myšlenky, že to nedáte, že to dostatečně neumíte apod. Nebuďte zbytečně bez sebevědomí a vybuďte se ke světovým výkonům při zdolání písemek, maturity nebo zkoušek na vysoké škole, protože poraženecká nálada není příliš cool a nikdy není nic tak horké, jak to zpočátku vypadá. Kdyby si čeští hokejisté nevěřili, tak by nevyhráli zlato v Naganu, kdyby si čeští tenisté nevěřili, tak by nevyhráli v loňském roce Davis cup. Tito všichni a mnozí další měli v sobě touhu uspět, zdolat překážky a dojít daleko, ale také se tomu nevěnovali 24 hodin, aniž by za vším zavřeli dveře a odvrhli vše ostatní. I tito lidé se schází se svými přáteli, mají své partnery, někteří i děti a odreagují se a věnují se i jiným aktivitám, jako je rodina, partneři, přátelé, než jen té své profesní dráze. Jestli člověk nechce zcela „zblbnout“, tak by si asi měl zaplnit obě dvě části, protože ideální stav je určitá vyváženost či „zlatá střední cesta“.  Jestliže dominuje jedna strana, tak to příliš dobré není a to jsme si vyzkoušeli v mnoha směrech, nemusím snad připomínat třeba vládu jedné strany od roku 1948 – 1989 nebo každý rok opakující se stejný mistr v nějakém sportu či dominance učení na úkor ostatního.