Ženy skrývají svůj věk? A muži ne?

Před několika dny jsem se dočetla, že podle jakéhosi výzkumu až 80 procentům žen vyvolává otázka na věk nepříjemné pocity. Mládí je stále častěji považováno za synonymum zdraví a krásy. Jen 10 % žen hrdě přizná svůj věk, aniž by jej zapíraly nebo podle situace upravovaly. Jedním ze zajímavých zjištění bylo, že dvě z pěti žen dokonce předstírají mladší věk a často se snaží vyhnout oslavě svých narozenin. Přičemž nejvíce si ženy přejí umazat pár let, když si chtějí najít nového partnera či zapadnout mezi nové kamarády anebo se uchází o nové zaměstnání.

Sama jsem se přibývajícími roky netrápila až do okamžiku, kdy se na scéně objevila blondýna. O několik centimetrů vyšší a o generaci mladší, jak jinak. Nějakou dobu jsem při pohledu do zrcadla pokaždé propadala hluboké depresi z přibývajících vrásek. Situaci jsem nakonec vyřešila tak, že jsem manžela poslala k blondýně i s košilemi (žehlení nepatří k mým oblíbeným činnostem) a do zrcadla se zásadně koukám bez brýlí. Jsem krátkozraká, vrásky tudíž nevidím a sama se sebou jsem spokojená. Narozeniny slavím dál, přesněji řečeno slavím pouze x-té výročí svých 25. narozenin a novou práci naštěstí hledat nemusím. Dle svých dětí stále vypadám mírně infantilně a také se tak chovám (tvrdí děti).

Největším problémem se můj věk 40+ ukázal být při hledání nového partnera. Především na seznamkách jsem často narážela na odmítání – pro své vrstevníky jsem byla už stará, bez ohledu na to, jak jsem se sama cítila nebo jak vypadám. Co mě ale překvapilo ještě víc, byla opakovaná zkušenost s tím, že o věku nelžou jen ženy, ale ještě častěji muži. Vzhledem k výše uvedenému výzkumu se dá očekávat mlžení u 80 %  žen, ale co provést podobný výzkum i u mužů? Jeden z potenciálních nápadníků si ubral dokonce 15 let, což zdůvodnil tím, že pro něj je 15 let ideální věkový rozdíl a pokud by uvedl svůj skutečný věk, budou se mu hlásit ženy jeho věku. Zeptala jsem ho, jak by se asi cítil, kdyby se o něj zajímala žena o 15 let starší… a to byl také konec naší konverzace.

Že je mládí synonymem krásy, zdraví a úspěchu, to je bohužel současná realita, o tom asi není třeba diskutovat. Obavy a nepříjemné pocity z přibývajících let jsou dány především tlakem společnosti. Odhalení věku nás totiž nutí zaměřit se na negativní aspekty spojené se stárnutím. Na rozdíl od autorů článku se však domnívám, že se výše zmíněné týká nejen žen, ale i mužů. Ze svého okolí bych mohla uvést řadu příkladů toho, jak se muži pokoušejí různými možnými i nemožnými způsoby omládnout (třeba i prostřednictvím výše zmíněné o generaci mladší blondýny), jak se snaží kamuflovat svůj věk nebo bojují s časem… Třeba tím, že odmítají nosit brýle na čtení, ale díky tomu potom posílají smsky na nesprávná telefonní čísla...

V rámci snahy o optimistický pohled na věc jsem zkusila ve svém okolí provést malou anketu na téma Výhody vyššího věku (myšlena druhá polovina života). Tady jsou výsledky i s několika mými komentáři.

-          U lékaře a v MHD vás pouštějí sednout.

(Námitka! Nepouštějí, protože v čekárně mé praktické lékařky nečeká nikdo jiný než důchodci. A v MHD také ne, mladí mají tu výhodu, že jsou rychlejší, takže střelhbitě obsadí všechna sedadla. Navíc se musí šetřit, protože je jim jasné, že až jim bude 60 a výš, ještě se něco nastojí…)

-          Důchod!  (Důchod, co to je? Obávám se, že do důchodového věku se dostanu nejdřív v den své smrti.)

-          Nemusíte chodit se smetím, protože děti už jsou natolik velké, že odpadkový koš je jednou z mála jejich domácích povinností. (Ovšem pouze do okamžiku, než vyletí z hnízda.)

-          Pod pojmem sladké potěšení opravdu chápete pouze větrník.

-          Postel je konečně opravdu ke spaní

-          Večer se slzami v očích zpíváte „Věrné naše GRILOVÁNÍ“

-          A na závěr vzkaz od mého kamaráda speciálně pro muže: Ráno můžete hned na záchod, nemusíte čekat 15 minut, až to splaskne.

Když o tom tak přemýšlím, znovu mladá už být nechci a ke svému věku se hrdě hlásím, přestože mládí má určitě taky určitě spoustu výhod… Třeba … no…ehm… do háje… nějak mi vypadlo, o čem jsem to teď vlastně mluvila?