z třídních zchůzek jsem měla osypky. 1-2 třída, učirelka vyznamenávaná soudružka a notýsek plný černých puntíků. Nebylo možné jí vysvětlit, že když dítě vyrušuje v hodině, měla by si pořádek zajistit. Že já s tím odpoledne po přečtení poznámky těžko něco udělám. Jaká úleva byla třetí třída. Na začátku školního roku, jsem paní UČITELCE, opravdu s velkým, dala nba jevo, že mi nějaký záhlavec nevadí. Celý rok byl klid. Na konci školního roku, paní učitelka zavolala, že jestli nezasklíme to okno, dítě nedostane vysvědčení. Manžel vyrazi, zasklil a dozvěděl se, že se děti nějak handrkovaly, až to odneslo okno. A u nás byla největší naděje, že manžel zasklí, tak to holt padlo na nás. Za ten rok klidu to faktm stálo, ještě dnes paní učitelku velebíme. i když spraťouchovi je 40.

Po pravdě jsem docela ráda, že obě děti už dospěly a s třídními schůzkami jsem skončila. Ale zase máme na co vzpomínat

Hodnocení pozdních příchodů (záškoláctví prvňáčkům zatím vytýkáno není), tendence infantilnět (na té malé prvňáčkovské židličce, v kostýmu a podpatcích s koleny u brady) a informační kvalita získaných poznatků zcela rezonuje s mou první zkušeností s rodičovskou schůzkou v roli rodiče :) Kdoví, třeba ze mně také bude rodič záškolák.

 Po kom to dítě je? (se říká - a kupodivu po rodičích)  Mám ráda rodiče, kteří nezapomínají na svou školní i mimoškolní "činnost", a nemoralizují, ale vychovávají. Skvěle napsané, paní Heleno! 

Děkuji, cítila jsem potřebu to tady nějak odlehčit

Heleno, pobavila jsi mě...věčné téma, které neztratí své kouzlo

V tom případě mám dobrou zprávu - připravuji ještě další článek na "věčné téma".