U nás byla taková cukrárna "U Pouzarů"

a ty větrníky za dvě šedesát jsou pro mě dodnes nezapomenutelný - i když jsem taky tenkrát většinou měla uškudlený jen desetník na energit. Ten mi zbyl po nákupu dvou marmeládových koláčků na svačinu po 45 hal. Z celkové sumy Kčs Díky za připomínku! Míla Cejpková

A taky

fialky za kačku a mejdlíčko za dvacetník...

velikonoční čokoládové dobroty.

Paní kolegyně, a mně se stýská po tom, jak koně na pražských ulicích s ocasem vzhůru  trousili koblížky a náš táta nás honil, abychom je sbírali s lopatkou a kyblíkem jemu na záhonky . Jo, bejvávalo... Za našich mladejch let... Ze kdy je ta píseň?

Re: velikonoční čokoládové dobroty.

Tak to už fakt nepamatuju! Ale kdyby jo, určitě bych musela běhat s kbelíkem taky!

To nebylo nedopatření,

to bylo normální, že se místa vedoucích a dalších zaměstnanců znárodněných obchodů přednostně nabídla bývalým majitelům.

Re: To nebylo nedopatření,

Dost by mě zajímalo, kde bylo normální, že se místa vedoucích a dalších zaměstnanců znárodněných obchodů přednostně nabízela bývalým majitelům. Naše město mělo cca 37 tisíc obyvatel, ale nepamatuji  jediný případ, kdy mohl majitel ve svém znárodněném obchodě zůstat. Mého tatínka nasadili do fabriky, do třísměnného provozu a vybírat si rozhodně nemohl; dopadl ale líp, než jeho přátelé, rovněž živnostníci. V lepším případě skončili v pracovních táborech v Jáchymově, v horším případě vyfasovali mnohaleté tresty odnětí svobody, domů se většinou  vraceli až po amnestii v roce 1960. Ještě bych si vzpomněla na jejich jména i na osudy jejich dětí, které prožily dětství se stigmatem dítěte třídního nepřítele. To nám ta cukrárna nějak zhořkla, že?

A pamatujete si 2cukrárny:

na Tyláku v podloubí- vedle Gramodesek a na Bělehradské vedle "mlíčňáku"? Jak tam měli nahoře na regále sklenici s pendreky a druhou s dlouhými cucavými špalky, správně benátovými tyčinkami?

Re: A pamatujete si 2cukrárny:

Jo, špalky, ty jsem měla taky ráda!!! Ty cukrárny si pamatuju, ale moc často jsem tam nechodila.

.

V Praze možná bylo co popisujete, ale já žila na malém moravském městě a nějaké takové cukrovinky nikde nebyly. Klasický sortiment - laskonky, indiánky, zmrzlina atd, ale co popisujete ne. Taky si pamatuju špínu a neútulno. Teď žiji v městečku cca 7000 obyvatel u Prahy a cukrárny máme dvě. Sice neprodávají cukrlata na váhu, ale obě jsou skvostné. A cukrlata na váhu prodávat vidím, i když ne v cukrárnách.

Re: .

Tak to je fajn, že teď máte dvě cukrárny. A mají tam obyčejné kremrole? Jinak se obávám, že jsem přece jen o dost starší, než vy, proto asi ty trochu jiné vzpomínky... Dík za příspěvek

Vzpomínky jsou milosrdné

Na Pavláku bývala Akvaristika. A v ní prodávala krásná slečna. A my hoši, co jsme spolu tenkrát chodili,jsme

vymýšleli různé triky jak se na něco zeptat. Ačkoliv rybičky, byly tím posledním co nás zajímalo. Kdepak je té

slečně konec?

Bohužel, vzpomínky z té doby nejsou jen milosrdné!

Re: Vzpomínky jsou milosrdné

Na Pavláku akvaristika? Kdy a kde?

Mně se na Pavláku stýská

po to šíleném šestirukém a čtyřnohém prodavači Večerní Prahy, který celý blikal, zářil, vyřvaným hlasem sípal""V-černíprháááá", komýhal se na štaflích a děsil kolemjdoucí upřeným pohledem svých nasazených vodnických očí...

Kdosi mi říkal, že už zemřel... Škoda...

Re: Mně se na Pavláku stýská

to máte pravdu, ten byl!!!!!! Ve...ččč...ee...rnííí Pra....HHHHa (důraz na to H), nebo So..rr..YYY...(to byl ten humoristický měsíčník, ten prodával taky). Já si na Pavlák nahoru chodila do šílené fronty na měsíční tramvajenku a tenhle doveda ověšený blikačkama stál vždy na štaflích, nebo schůdkách. Někdy měl brejle s namalovanýma očima a někdy čepici s vrtulkou na baterky, ta se točila. Jednou měl fakt druhý pár přidaných rukou a když si u něj lidi koupili tu jeho Veččččeerníííííííprahhhůůů, tak mu dávali desetikačku do té umělé kostnaté ruky, která minci sevřela jako převozník Cháron. Někdy taky vybíral do ešusu, který stahoval ze štaflí na provázku jako kladkostroj a boty měl obuté obráceně..patami dopředu. Chodili se na něj dívat turisti, japonci si ho fotili, mě fascinoval ten jeho stoickej klid, prostě si žil ve svém vesmíru. Už zemřel? Škoda, jeden z posledních opravdových pražských figurek - podivínů. Díky, že jste mi ho připomněl, zasutá vzpomínka ožila.