Dobrá zpráva: nejsme tak hloupí

Ta naše nejsledovanější televize nás ale zásobuje… Sotva přestala média probírat neúspěch dopředu zaručené telenovely, už tu máme další závažnou kulturní kauzu: málo se koukáme na Česko-slovenskou superstar.

Musím se přiznat, že někdy trpím, když otevřu kulturní stránky a navíc nechápu: to nám někdo musí radit, na co se máme dívat v televizi? Nestačí, že nám stále někdo radí, jak máme vnímat prohlášení různých politiků? Copak nemáme vlastní mozky? Nebo naše televize nejdou vypnout, případně přepnout? Ale s tou Superstar mám přece jenom trochu problém. Ačkoli nejsem zrovna fandou tohoto typu hudby, na první řadu jsem se občas dívala. Objevila se tam řada mladých a opravdu talentovaných zpěváků, kteří díky zakoupenému zahraničnímu formátu pořadu museli několik měsíců snášet urážky od poroty, po každém výkonu ještě navíc nejapné donekonečna se opakující starostlivé dotazy moderátorů typu „Jak se cítíš?“. Obdivovala jsem ty mladé lidi. Když nic jiného, dostali školu sebeovládání. Bohužel, nedostali prostor pro to, aby všichni, kteří se dostali do finále, opravdu ukázali, co v nich je. Kdyby třeba někdo vytvořil vlastní formát pořadu, kde by nevyhazovali po každém kole jednoho finalistu, ale všichni mohli projít všemi deseti koly, a pak se sestavil žebříček, z něhož by vyšel vítěz, možná, že by taková soutěž přilákala zpátky diváky. Kdyby byl obrácen poměr prostoru, který je věnován vyjádření porot, která jsou často k nepřežití a leckdy víc než trapným exhibicím moderátorů ve prospěch soutěžících, byla by z drsné reality show, kterých jsou stejně plné televize, možná opravdu soutěž, ve které dostanou příležitost noví zpěváci. Ale nejsem si jistá, jestli o to jde. Vždyť náš malý rybníček šoubyznysu je přeplněný i bez nových talentů. Jestli spíš nejde o to, nakrmit temné pudy v každém z nás. Typ pořadu, který mi straší v hlavě, by byl určitě málo konfrontační. Jedno je ale zřejmě jisté, tyhle donekonečna omílané formáty už moc diváků nepřitáhnou. A tak se už dívat opravdu nebudu. Ale budu držet palce těm statečným, kteří projdou další řadou a zachovají si duševní zdraví. A hlavně mě těší, že nejsem zdaleka sama, kdo se nedá přesvědčit, co má sledovat. Opravdu nejsme tak hloupí, jak by se mohlo z programové skladby některých televizí zdát.