Co to vlastně po těch dětech chceme?

Tak máme za sebou první den nového školního roku, a copak jsme se v médiích dočetli?

Pan prezident navštívil dvě školy až v Ostravě. Studenti, kteří nezvládli maturity, dělají reparát, rodiny zlobivých dětí můžou se školou uzavřít jakousi pitoreskní smlouvu, na jejímž základě asi děti zlobit přestanou, jeden žák si přivřel prst do auta, ale začátek vyučování stihl, Veronika Žilková vedla dítě do první třídy a pan Bátora nasbíral zase pár bodů pro svou poltickou kariéru. Odpoledne jsem objevila zprávu o jakýchsi varujících spotech, vyrobených zřejmě z grantových prostředků, které mají rodičům znechutit koukání dětí na televizi, protože ta u nich může vyvolávat nežádoucí projevy chování. A pozor – to mě zaujalo!!! Copak nás, dospělé, vede k přesvědčení, že zrovna děti by se měly chovat jinak než dospělí? Jaký příklad dávají televizní pořady dětem? A to nemyslím zrovna horrory, thrilery a akční filmy, kde potoky krve střídají mozky rozprsklé po zdi. Úmyslně nechám stranou to, co předvádějí v televizi politici, je to škoda slov a ztráta času. Ale zkusili jste se někdy podívat třeba na takové zdánlivě nekonfliktní pořady, jako je třeba Prostřeno? Jestli ano, tak jste museli zažít, jak otřesně se dokáží hosté chovat na návštěvě. Takové „polívka je studená“, je ten nejmenší prohřešek proti slušnému chování na návštěvě. Tvůrcům pořadu zřejmě připadá šik, když hosté lezou hostitelům do skříní s patřičným komentářem. Jednou jsem dokonce viděla, jak se návštěvnice nasoukala do pyžamových kalhot hostitele. Nevím: jde o vaření a zajímavé recepty kuchařů – amatérů, nebo o školu v buranství? Kdyby se k sobě soutěžící chovali jako vychovaní dospělí lidé a uměle se nevyvolávalo mezi nimi napětí , měl by pořad menší sledovanost? Ráda se občas koukám na ranní pořad na ČT 1. Taky byste si řekli, že tam dítě žádné špatné návyky nemůže získat? Ale kdeže! Jeden z moderátorů se chová tak, že kdyby se takhle choval mezi lidmi můj syn v pěti letech, dostal by na zadek, než by se nadechl. Běžně na sebe neustále strhává pozornost skáče do řeči své kolegyni, každou chvíli nenechá někoho domluvit, zkrátka malé, nevychované ditě. A co předváděla většina členů porot v nejrůznějších reality show ani nechci připomínat. Projevy pana Pohlreicha jsou taky velmi výživné. Myslím, že norma slušného chování je tak posunutá, že ani dohled rodičů na to, na co koukají děti v televizi, nijak nepomůže. Taky nepomůže odstřihnout děti od televize úplně. Nemůžou přece žít jinde, než v reálné společnosti, jejíž normy chování prostě přejímají. A taky nejde o přece o to, aby děti neznaly například sprostá slova. Takový jadrný výraz použitý v pravou chvíli, dokáže pročistit vzduch, jen je třeba vědět, kdy a kde je ho možno použít. Tak co jsem to vlastně chtěla říct? Jak se mi nelíbí, že farizejsky pozvedáme ukazováčky nad chováním dětí a mládeže. Chovají se prostě podle vzorů, které jim prostředí, ve kterém žijí, nabízí.