Nadcházející jaro je kromě jiného
i příležitostí ke stavění, přestavování, opravy a úpravy obydlí sloužících jako
víkendová nebo stálá. Šikovný kutil si ledacos udělá sám, ale na něco musí
přijít řemeslník. A to bývá problém. Chasníka z Neumětel škoda platit a
šikovný řemeslník je na roztrhání. Kde vzít a nekrást?
Mistr zednickýZ. Huspek V naší vesničce podobný problém neznáme. Je tady taková konstelace řemeslníků, že bychom mohli postavit – až na drobné výjimky – domek z vlastních zdrojů...
Tak třeba zedník. Ten náš umí všechno. Vybetonuje základní desku, postaví zeď, omítne, naštukuje, položí dlažbu na podlahu, z obkládaček sestaví v koupelně mozaiku, jak je ctěná libost. Máme i tesaře, který sestaví krov. Trámy připraví člověk, který má zařízení na opracování kmenů. Kmeny na trámy dodá revírník, případně jeho dva synové stejného povolání buď z lesa společnosti, soukromého anebo obecního. Stromy pokácí lesní (tak se dnes říká dřevorubci), který bydlí ve dvojdomku s revírníkem. Na krov patří střecha a protože trend současnosti – alespoň u řemeslníků – je ovládat příbuzné profese, pokryje ji tentýž tesař. Lešení dodá pan farář, který ač vyučen péči o duchovno a věci boží položil před deseti lety tašky na střechu kostela sám, za pomoci své hospodyně.
Domek potřebuje vodu a odpad. Dobrý instalatér bydlí na kraji obce. Další instalaci, tentokrát elektrickou, udělá elektrikář slaboproudař. Kompletně. Kromě své práce má na starosti i veřejné osvětlení a slavnostní nasvícení kostela v čase adventním. Je libo ozdobné kovové schodiště anebo cokoliv kovového? Svařit, vysoustružit, zanýtovat, to všechno ovládá zámečník, který své auto parkuje před domkem a v garáži má dílnu. S kovem umí pracovat taky kovář. Kovárna, vzorně uklizená a vybavená, už sice neslouží svému původnímu účelu, ale syn posledního kováře řemeslo ovládá také a nejen kovářské.
Domek je skoro hotový. Stropy v něm udělal specialista na sádrokarton, s topením poradil kamnář v důchodu a budeme se stěhovat. Nábytek přiveze soukromý dopravce, který sice jezdí pro firmy, ale o víkendu si jeho služby může objednat kdokoliv z nás. A, zapomněl bych na služby. Hostinec, nebo vlastně restauraci se sálem koupil od restituenta, kompletně zrekonstruoval a v podkroví vybudoval byt pro svoji rodinu a pokoje pro hosty mladý člověk, který vystudoval hotelovou školu. Provozuje hostinské řemeslo a dělá to dobře, protože není měsíc, aby kolem restaurace neparkovala slavnostně nazdobená svatební auta.
Bylo u nás kdysi JZD, jako v každé vesničce. Zůstalo po něm několik opravářů zemědělských strojů. Většina už opravuje něco jiného, ale řemeslo nezapomněli. V zemědělské akciovce pracuje i pan traktorista. Věřte nevěřte, v kabině traktoru strávil už 50 let! Pokud bychom si chtěli pořídit třeba stíhačku, mohl by ji opravovat letecký mechanik, který se po skončení aktivní služby v armádě vrátil do své rodné vesničky.
Bydlí tady i řidič kamiónu, bývalý strojvedoucí a jeho žena, která prodávala na dráze jízdenky. Koleje na trati, která vede krajem vesnice, by mohl odborně prohlédnout traťmistr.
Podle výčtu řemesel se možná ptáte, kolik nás tady vůbec žije? Nic moc, nějakých 120 obyvatel. A pokud by někoho napadlo hledat u nás vhodného řemeslníka, tak to bych nedoporučoval. Jak jsem řekl na začátku. Dobrý řemeslník je na roztrhání.
Vesnička samozřejmě není vymyšlená a má i vlastní webové stránky www.loucim.cz . Letos jejich stránky soutěží o Zlatý erb. Mrkněte tam a když budete mít chuť, přidejte jim hlas pro cenu veřejnosti. Jo, a když náhodou pojedete kolem, stavte. Rádi Vás přivítají!
