Letošní podivná zima (podivná stejně jako loni a možná i předloni) staví národ fotografický před dilema, co vlastně fotit v zimních měsících, když po sněhu ani památky?
Řešení je nasnadě - fotografuj to, co je k mání, případně sáhni do archivu pro materiál nafocený v přibližně stejném ročním období (neboť prezentovat v únoru fotky z pláže jeví se mi poněkud nesmyslné, i když podhled na ladné křivky v miniaturních plavečkách bude možná v budoucnu vzácnost jako únorové fotky se sněhem) a tak jsem se poslechl a našel pár obrázků Konstantinových Lázní z počátku března loňského roku.
Lázeňská obec Konstantinovy Lázně leží v západních Čechách, v okrese Tachov. Je vzdálena 39 km severozápadně od Plzně a 31 km severovýchodně od Tachova. Leží v nadmořské výšce okolo 520 m.
Z jedné části je obklopena lesy, velkou část obce zabírá lázeňský park. Toliko Wikipedie. Jakožto rodákovi z opravdových lázní (Františkových) tahle větší vesnice příliš lázeňky nepřipadá, ale budiž. Kulturák tu mají pěkný, nový, zdá se.
Střed lázní nicméně nevypadá nejhůř, ba naopak - nové fasády, pěkná dlažba a v létě i posezení.
Abychom nebyli na pochybách, umístili před infocentrum lázeňského šviháka. Ze dřeva vyřezaného. Či vytesaného? Pokud se nepletu, sochy se tesají a tohoto panáčka...
...podle cedulky pod ním vytvořil Jaroslav "Gaudy" Šindelář, bratr "Dědka" Šindeláře ze skupiny Katapult. Že býval (a snad ještě mezi kamarády pořád je) Gaudy vím z dob, kdy jsem se trochu pohyboval v plzeňských uměleckých kruzích.
Švihákovi za tři roky poněkud opršely barvy, ale to se švihákům s přibývajícími lety stává...
Farní kostel Panny Marie Lurdské byl postavený roku 1899 manželkou majitele lázní Sofií Pankratzovou jako kaple pro lázeňské hosty. 1. srpna 2000 byla kaple dekretem plzeňského biskupa Mins. Františka Radkovského povýšena na farní kostel. Původní interiér kostela byl roku 1978 přebudován podle nových liturgických předpisů. Začátkem 21. století byl celkově opraven.
Na pozadí vidíme největší lázeňský a léčebný dům Prusík. Má 8 jednolůžkových, 55 dvoulůžkových pokoji a 4 luxusní, nadstandardně vybavené apartmány. Budova je vybavena non - stop recepcí, jídelnou, kavárnou s terasou, bezbariérovým přístupem a výtahem.
Ještě pohled do centra lázní, kde je klasicky pár restaurací, hotýlků i penzionů - a potom hup do parku.
Když obejdeme ten lázeňský dům mezi stromy s neútěšnými holými větvemi, dostaneme se k prameni jak jinak než Prusíkovu. Bohumil Prusík byl význačný kardiolog a příznivec lázní. Budova i pramen po něm byl pojmenován po druhé světové válce. Přírodní pramen v zimě vyvěrá z hloubky 40 metrů patrně někde pod budovou...
...s je to železnatá hydrogenuhličitanová sodnohořečnatá hypotonická kyselka (brr, to je název). Jeho vydatnost je 120 - 150 l za minutu při teplotě 9,1 o C a má nejvyšší obsah oxidu uhličitého v celé České republice. Tak alespoň nějaká zvláštnost!
Altán se střechou pokrytou loňským listím okolních stromů vypadá i v březnu zajímavě svými čistými kulatými liniemi, v létě je kolem něho plno květin.
Kousek od altánu dohlíží na lázeňské hosty tento dřevěný chlapík, jenž má do šviháka trochu dál, než ten z města.
Má sice přísný výraz, ale my nebudeme soudit tyhle malinké lázně nijak přísně, jak by se zpočátku mohlo zdát. Lidé, co tam bydlí i pracují dělají jistě všechno proto, aby jejich městys byl hezký a lázeňským hostům se tam líbilo a hlavně - aby odtud odjížděli o něco zdravější, než přijeli zpočátku léčebného pobytu. A kdo má rád klid uprostřed lesoparků se zajímavým okolím a rovinatým terénem (pro rekreační cyklisty), neudělá chybu návštěvou Kostantinových Lázní.
Jo, a taky mají zajímavé webové stránky: http://www.konst-lazne.cz/
(PS - tento článek není PR na objednávku lázní, jen jsem tam pořídil pár fotek a usmyslel se je ukázat i vám).
