Neměl rád páteční odpoledne na českých silnicích. Na německých svižných dálnicích bylo řízení kamiónu hračkou, za českými hranicemi začaly úseky úzkých silniček z dob koňských potahů, průjezd městy a vesničkami, ve kterých číhali policajti s radary a pokutovými bločky…
KamiónZ. Huspek
jenomže do krajského města na jihu Čech to bylo nejblíž.
Vracel se s prázdnou, na rovinkách mohl jet i sto a tak se soustředil na jízdu. Výška kabiny nad silnicí a pohled na osobáky, kteří se mermomocí cpali před něho, mu dávala jistý pocit nadřazenosti.
Ještě dvě, nejvíc tři hoďky a budu doma, pomyslel si spokojeně, když podjížděl viadukt jakési regionální tratě. Jezdil tudy často a tak věděl, že další kus cesty je zatáčka kolem kostelíka z mírného kopce, průjezd vesnicí, opět do kopce a pak už bude mít po pravé ruce podhůří Šumavy až domů.
Zahrádka pod chalupou nebyla velká, její zrýpání trvalo nicméně skoro celé odpoledne. Na osmdesát procent plochy přijdou brambory, zbytek zabere záhon s cibulí a ještě nějakou zeleninou, to byla práce ženy. On měl za úkol pozemek připravit a tak vzal rýč a hned po poledni začal.
Pokud to šlo, nechodil v pátek do firmy a co potřeboval, udělal si přes víkend na počítači doma.
Rýč zajížděl do hlíny ztuha – měl jsem si to nechat, až naprší, ale to může být taky za čtrnáct dní, napadlo ho, občas se podíval na silnici, která vedla nějakých patnáct metrů od plotu a pohledem provázel naleštěná auta všech barev a značek.
Poloha chalupy, ve které už pět let se ženou bydleli, mu vyhovovala. Z jedné strany ruch jako ve městě, z druhé klid jako na vsi… od okresního města patnáct kilometrů, zastávka vlaku, hospoda, kostel.
Auta na silnici začala brzdit, narovnal se a hledal příčinu.
Před hospodou couval do dvora traktor s vlekem a protože se mu nedařilo, v klidu si najel napříč silnice a zastavil veškerou dopravu.
Podíval se na druhou stranu ke kostelu, sjížděl odtud kamión s plachtou pomalovanou reklamou. Řidič lehce zakroutil hlavou a pomalu dobrzdil ke stojícím osobákům. Protáhl se na sedadle a rozhlédl kolem sebe.
Pohledy mužů se setkaly.
Ten v kamiónu viděl možná padesátiletého muže na zahrádce pod bílou chaloupkou. Opřený o rýč díval se na silnici. Zpocené čelo se lesklo na slunci, kousek dál od něho ležel v trávě zrzavý kokršpaněl.
Muž na zahrádce viděl možná stejně starého řidiče lehce zaprášeného kamiónu. Seděl rovně, na sobě tmavé tílko, ruce opřené o volant.
Oba muži se téměř současně zasnili.
Sednout do kabiny kamiónu a vyrazit na dlouhé lesklé silnice… poslouchat motor a míjet města kolem dálnic… být volný a pořád někde jinde…
Mít takovou chalupu, někde u silnice, zahrádku a na ní brambory a mrkev… na dvoře lavičku a zákoutí s krbem… v klídku to lehce opečovávat… hospůdku u nosu…
Traktor konečně nacouval do dvora a kolona aut se hnula. Kamión se taky rozjel a po chvíli zmizel v zatáčce.
Muž na zahrádce jej pozoroval do poslední chvíle.
Řidič ve velkém zpětném zrcátku zahlédl, jako by zvedl ruku.
Usmál se a taky pokynul, i když ho ten druhý nemohl vidět.
Celé to trvalo několik minut.
