My co bydlíme na chalupě a topíme si sami nemáme tuhou zimu příliš v lásce. Že ale budu koncem roku loňského a počátkem ledna roku letošního prohánět kolo po suchých silnicích při poledních teplotách kolem deseti stupňů ve stínu jsem nečekal. A přece se tak stalo.
Prvně jsem vyjel den před Silvestrem. Zkusím to, řekl jsem si, bylo pět stupňů nad nulou, když jsem šlápl do pedálů do kopce ve směru na Klatovy, abych hned nahoře odbočil vpravo a pokračoval po okreskách přes Dlažov, Janovice a Pocinovice na okruhu dlouhém 27 km, jemuž jsem dal název podle první vesnice – dlažovský. Pozorný čtenář mého blogu ví, že nad Dlažovem den poté otevřeli novou rozhlednu – obrázky jsou zde. Kdyby se mi v polovině cesty nespustila z nosu krev, kterou jsem – nemaje sebou papírové kapesníčky – nemohl zastavit, byl by to pěkný výlet. Celkový počet loni naježděných kilometrů jsem tak završil číslem 2010.
Znovu jsem vyjel 3. ledna na trasu o deset kilometrů delší s cílem na hrázi Nýrské přehrady, podívat se trochu blíž na zasněžené šumavské stráně s ostrůvky trávy viditelnými i z dálky. Oblečený do několika vrstev prádla a bundy dal se výlet zvládnout v pohodě, i když ke konci se začaly ozývat zadní partie, odvyklé tvrdému sedlu… Šlapalo se o něco lépe než před čtyřmi dny a to mě nabudilo k další jízdě o tři dny později, tedy v úterý 7. ledna.
V poledne opět pěkných 10° Celsia, do lahve horký čaj, na sebe o jednu vrstvu prádla (dres s dlouhým rukávem) méně – což se později ukázalo jako nepříliš rozumné, protože cestou ve stínu lesa bylo přece jen poněkud chladněji nežli na sluníčku, vydal jsem se do kopců směrem k hranici s Bavorskem (spojnice Nýrsko – Všeruby). Tyhle okresky jsou téměř bez provozu, na rozdíl od silnice II. třídy ze Kdyně na hraniční přechod Všeruby, kterou – ač na to není stavěná – suverénně brázdí kamióny zkracující si cestu do Bavor, takže v tomto úseku už byla jízda na kole poněkud náročnější. I tak se to dalo zvládnout a mohl jsem si připsat další letošní kilometry (34).
Vzpomněl jsem si přitom na tv záběry z různých posiloven, kde se lidi snaží zbavit nadbytečných kilogramů z období vánoc a uvědomil si, že stačí v tomto přívětivém počasí pouze vytáhnout kolo a kila (nebo alespoň deka) jdou dolů taky, i když jsem před první jízdou měl trochu obavy z dýchání přece jen chladnějšího vzduchu – nebude z toho angína nebo chřipka? Nebyla, ba dokonce jsem se zbavil lehkého předvánočního pokašlávání. Jo, a jezdit se dá v každém věku. I když jednomu bude letos 67 let.
