Je
to tam u nás docela pěkný úsek silnice. Rovný, široký, v polovině mírná
zatáčka. Při dobré vůli se tři auta vedle sebe vejdou... Chodská, anebo
Koutská dálnice se mu říká, neboť přes
louku je na stejné délce dvou kilometrů natažený Kout na Šumavě. A když
dálnice, tak pochopitelně včetně rychlosti.
Žíznivá eáraZ. Huspek
V polovině, v té mírné zatáčce, je plácek na zaparkování několika aut rybářů, kteří chodí posedět na břeh nedalekého rybníka. A na tom plácku občas parkuje také policejní auto s radarem. I když parkuje… chlapci tam pracují. Zaměří, vyhodnotí, vyšlou zprávu dalším chlapcům, kteří mezitím obsadili prostor autobusové zastávky na konci rovinky a tady čile vybírají.
Místní si v tomto úseku hlídají (pokud nezapomenou) rychloměr a když tam stojí měřicí auto, kolegiálně bliknou protijedoucím na pozdrav. Aby se nestali snadnou kořistí. Protože v tomhle úseku opravu není příliš co pokazit. Zato kousek dál. Silnice tu pokračuje k Domažlicím několika zatáčkami kolem lesa. Na Kočárku se tam říká. A podle množství pomníčků kolem silnice je to úsek o hubu. Stačí špatně odhadnout povrch vozovky, nechat nohu na plynu, vřítit se do zatáčky rychlostí jako po rovině a na malér je zaděláno. A to nemluvím o zlozvyku posledních měsíců (nebo snad let?) – najíždět si do zatáčky přes plnou čáru bez ohledu na protijedoucí auta. A nejen v zatáčkách na Kočárku.
V podobných místech by člověk bílou čepici pohledal. Zato před svým ministerstvem jich dneska bylo dost (byť v civilu). Inu, kdo by nechtěl víc peněz? Jenomže v soukromé firmě musí pracovník odvést adekvátní práci. Mám dojem, že za tu policejní (abych nebyl nespravedlivý, ne každou) mají hoši zaplaceno dost.
Fejeton „Do zatáčky rovně“ na webu autora zde!
