Dnes jsem absolvoval návštěvu finančního úřadu za účelem podání daňového přiznání. Chodím tam v březnu a pokud možno nejpozději kolem poloviny měsíce, kdy ještě nejsou žádné návaly.Jako každý rok mám přesně spočítané příjmy a výdaje a z rozdílu nanečisto vypočítanou daň, která je rok od roku menší a menší.
Moje daňová křivka vzala sešup dolů už dávno před ohlašovanou krizí a v účetnictví jsem snadno dohledal, že to bylo v roce 2003 – v době, kdy půl roku předtím skončil jako premiér sociálně demokratické vlády Miloš Zeman.
Jeho následníci ze stejnojmenné strany dovedli hospodářství ke dnešnímu tristnímu stavu (ale abych jim nekřivdil zase tak moc, modrý team si v posledních letech taky přisadil), i když globální vliv je nutno brát v potaz také.
Vzhledem k tomu, že vypsat letošní přiznání nebylo nijak složité, rozhodl jsem se odbýt tuhle úředničinu u psacího stolu na chodbě úřadu. Po příchodu do chodby s mnoha dveřmi jsem začal hledal přihrádky s prázdnými blankety daňových přiznání, které tam vždycky byly k dispozici v množství větším než malém. Ať koukám jak koukám, nikde nic!
Z kanceláře vyšedší úřednice jsem se zeptal, kde bych je našel. Moment, odpověděla, vrátila se zpátky a podala mi jedno (!) přiznání.
A co kopii, zajímal jsem se, kam napíšu kopii pro sebe?
Místo aby se vrátila a věnovala mi ještě jedno přiznání, odpověděla ta dobrá žena – pro každého jen jedno, kopii si musíte pořídit na vlastní náklady!
Spadla mi brada a zůstala dole tak dlouho, až úřednice zmizela v jiných kancelářských dveřích. Neměl jsem v úmyslu cokoliv jí říkat, byl by to pláč na cizím hrobě, protože paní mi pouze tlumočila příkaz, který sama dostala.
Vypsal jsem potřebné, úřednice uvnitř kanceláře s počátečním písmenem mého jména mi pomohla s vypsáním sporných kolonek (tady si nemůžu stěžovat už řadu let, vždycky jsem se setkal se vstřícným přístupem), podepsal jsem a odešel.
Až na chodbě jsem si uvědomil, že ze mně leje pot, ačkoliv jsem kabát držel v ruce.
Jedním z důvodů mohl být podvědomý respekt před úřední institucí, napadlo mě.
Ten hlavní a skutečný důvod bylo vedro v kanceláři. Ačkoliv venku bylo kolem deseti stupňů Celsia, uvnitř muselo být nějakých třicet!
A tak mě napadlo – když už šetřit (což je zajisté věc záslužná a v dnešní době přímo nutná) na papírech, co takhle ušetřit něco málo na topení?
To by nešlo?
