Většinu chirurgů prý pacient vůbec nezajímá, dokud u něj není co operovat. Může však i psycholog zatoužit po skalpelu? Asi ano. PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. v jedné ze svých prací, která pojednává o vymáhání styku s dítětem v případě manipulace ze strany rodiče, říká: "Mnoho rozvodových bojů se jeví jako patových, protože si prostě na rovinu nepřiznáme, že v daném případě by se měli rodiče od sebe definitivně odříznout. Dítě bychom měli dát jednomu z nich a druhému natvrdo zapovědět styk, byť dočasně."
Nejsem žádný šachový přeborník, přesto se domnívám, že pokud by rozvodové boje končily patem, můžeme si blahopřát. Rodiče by si měli nejen před rozvodem ale vlastně stále uvědomovat, že nemohou chtít prvenství, že každé jejich vítězství nad partnerem je ve skutečnosti jen prohrou dítěte. Zato remíza je v rámci daných možností tím nejlepším.
Také tvrdím, že nějaké definitivní řezy a tlusté čáry si může dovolit jen bezdětný pár. Zodpovědní rodiče by měli být silně motivováni ke komunikaci a spolupráci. Je to opravdu jen otázkou slušnosti či snahy. Zase tak těžké to není – vždyť kolik z nás si myslí například o svém šéfovi své, přesto se k němu chová uctivě
a svědomitě plní zadané úkoly. Jsme prý mistry přetvářky a někteří dokonce i podlézání, tak proč to alespoň nezkusit? Kvůli dětem. Proč si je například nepředávat s „překryvem“, jak to správně doporučuje pan doktor Klimeš?
Samozřejmě by bylo výborné zastavit manipulátora a stanovit zde opravdu výrazné sankce za trýznění dětí, protože manipulace ničím jiným není. Jenže já to tak jednoduše, jako pan doktor Klimeš, nevidím
a mnohému nerozumím. Zapovězení styku má být onou sankcí? Trestem komu? Manipulátorovi či dítěti?
A „natvrdo“ znamená co? Jakože bez možnosti jakékoli jiné komunikace? Vždyť dnes se dá pomocí moderní techniky tak výborně manipulovat i na dálku. Třeba až do Austrálie. A co říci dítěti? Neuvidíš druhého rodiče, protože moc zlobil?
A „dočasně“ trvá jak dlouho? Měsíc, dva, půl roku, dva roky? Prostě dokud manipulátor nevychladne, dokud se nepolepší, tak nějak sám od sebe? Mezitím se sice pravděpodobně vytratí vazba dítěte k tomuto rodiči, ale nevadí, dobře mu tak, z dočasně zapovězeného styku je zapovězení na doživotí.
No a co když ten „hodný“ rodič zneužije situace a začne dítě rovněž manipulovat? Taky odříznout
a zapovědět? A dítě kam? Zpátky prvnímu, nebo rovnou do „děcáku“? Jako prevence vzniku syndromu zavrženého rodiče (PAS) by toto opatření asi moc nefungovalo.
Nedá mi to se ještě nezeptat, kdo toto všechno správně vyhodnotí, posoudí, rozhodne a spravedlivě rozsoudí… naše všeho schopné orgány státní moci? Pan doktor Klimeš by sice údajně takto tvrdě
a nekompromisně postupoval i vůči manipulujícím matkám, ale já si nedělám iluze. Ve skutečnosti by se jistě opět "ukázalo", že těmi největšími manipulátory jsou zase především muži. Je to podobné, jako s agresí, každý předem ví, na koho to slovo padne a kdo půjde z kola ven…
A věděli jste, jak prý lze manipulátora v praxi velmi snadno rozpoznat? Bývá to podle zkušenosti pana doktora Klimeše ten z dvojice partnerů, který hůře rozdýchává rozchod a snaží se z něj vinit toho druhého. Neděláme to alespoň tak trochu všichni? Takže na závěr jedna dobrá rada: Pokud se chcete vyhnout byť jen stínu podezření z manipulace vašeho dítěte, posypte si hlavu popelem a všude prohlašujte: „Ten rozvod je má vina, má veliká vina.“ Jedině tak budete mít jistotu, že vás nikdo neodřízne či nezapoví.
Nakonec jen připomínám, že anketa Žblebt roku 2011 jde do finále, ještě do
neděle 4.března můžete hlasovat pro podle vás nejlepší (vlastně nejhorší) výrok ZDE. Následně bude hlasování ukončeno a výsledky ankety slavnostně vyhlášeny.
Já jsem si svého favorita nechala záměrně až na samý závěr
a tímto se loučím se svým Žblebtobraním.
