Přiznám se, že nemám toto rčení ráda, nestaví totiž ženy do příliš lichotivého světla. Mělo by se asi přestat používat... Vždyť díky testům DNA už dávno neplatí, že pouze matka je jistá a otec že je nejistý. Každé dítě má svého biologického otce, dokonce i to ze zkumavky. Myslím si, že role rodiče je natolik důležitá, že by otec (pokud je to alespoň trochu možné) nikdy neměl být nejistý, nepřítomný nebo neznámý.
Dnes, v době rozvodové, zde máme závažný problém - spoustě dětí chybí jejich táta, i když by nemusel a neměl! Mnoha dětem je zbytečně upíráno základní právo na péči a výchovu obou rodičů. Zajímalo by mě, kolika dětem je do role otce uměle dosazen někdo naprosto jiný a cizí... Proč zapomínáme na to, že krev není voda a geny si dřív nebo později vyžádají odpovědi na otázky životně důležité? Proč nám nedochází, jak nutné je pro dítě oba své rodiče dokonale poznat, a to jak jejich dobré tak i slabé stránky a nejlépe v běžném každodenním životě rodiny?
Děti, které nemají možnost znát své rodiče do detailů a které si neprojdou různými vývojovými etapami vztahu k nim a nepřijmou je nakonec takové, jací jsou, mohou mít problémy s přijetím sebe sama - se sebedůvěrou - a často je i mají. Mohou pak mít velké obtíže v partnerském životě a spoustu dalších…
Při přemýšlení o tomto tématu si často vzpomenu na jednu píseň. A na smutný příběh zpěváka skupiny Pearl Jam Eddieho Veddera. Ten se až jako náctiletý dozvěděl, že muž, kterého odmalička považoval za svého otce, je ve vlastně jeho otčímem a že jeho skutečný otec mezitím zemřel… Kolik zbytečné bolesti!
Poznat své rodiče je důležité! Jisté je, že díky nim jsme naživu…
