Dělejte ženě otroka

Dalším zveřejněným je v anketě o ŽBLEBT ROKU 2012 výrok PhDr. Mgr. Jeronýma Klimeše, Ph.D. Mediální psycholog dává otci, jemuž bývalá žena nechce předávat děti, radu k nezaplacení:  

 „Pokud chcete být otcem svých dětí, jděte a dělejte poníženého otroka své ženě.  Služte jí  bez odmlouvání do roztrhání těla a ona možná bude tak laskavá  a nechá vás si někdy pohrát či pohlídat vaše děti.“

K tomuto žblebtu musím předeslat, že mu moc nerozumím… Myslela jsem, že i když je Jeroným Klimeš řekněme svérázný, podobnou vážně míněnou radu by nikdy nikomu nedal. Jenže stalo se.

Už první část výroku je nesmysl. „Pokud chcete být otcem svých dětí...“ Jaképak „chcete“? Otcem se přece muž stává narozením dítěte! Potom už nemá na výběr, pak je zbytečné řešit, jestli jím chce či nechce být, prostě jím je a nikdo mu to neodpáře. Jestli by měl něco chtít, tak být otcem co nejlepším, a to jak v rámci partnerského soužití, tak i po případném rozchodu či rozvodu.

„...jděte a

dělejte poníženého otroka své ženě“ – tak toto je asi nejvíc zarážející a překvapivé. Otrok už je ponížený a podřadný, proč tedy ještě „ponížený otrok“? Nechápu takovou radu z hlediska psychologického a už vůbec ne lidského. Ani člověk, který je soudně zbaven svéprávnosti, který není schopen rozhodovat sám o sobě, se nesmí stát ničím otrokem. Otroctví je mimo zákon. Navíc Klimeš se netají svým křesťanstvím a Bible v tomto směru říká jednoznačně: Muž je hlavou ženy! Ne otrokem. A nejdůležitější věc: Bylo by přínosem pro dítě vnímat jednoho ze svých rodičů jako „poníženého otroka“?

„Služte jí bez odmlouvání do roztrhání těla...“ - tak toto už snad opravdu nelze brát jinak, než jako nadsázku. Připomíná mi to rytířskou poezii. Že by byl Klimeš pod vlivem četby? Je to možné. Navíc i dnes může mít láska podobu služby, proč ne. Ale „rytíř lásky“ není otrok, ani poskok, ani pod pantoflem, nikdy není ponížený, naopak, je velmi hrdý.

„…a ona možná bude tak laskavá a nechá vás si někdy pohrát či pohlídat vaše děti.“ Otec tu není pro to, aby si s dětmi pouze hrál či je hlídal. To je bohužel časté nepochopení otcovské role. Otec děti vychovává, pečuje o ně, živí je a především k nim má vztah. Je prostě důležitý a nezastupitelný, zrovna tak jako matka.

V neposlední řadě tento výrok vyvolává dojem, že ve vztazích a v rodičovství je to, jak se říká, „něco za něco“. Že když budou otcové dětí „skákat, jak se píská“, bude vše v pořádku. Bohužel je smutným faktem, že to takto i v partnerství a zvláště pak po rozchodu nebo rozvodu často opravdu může být. Důkazem toho je také další pokračování citovaného Klimešova výroku: „Já sám své ženě dělám též otroka a zdá se, že to perfektně funguje. Děti mohu mít od rána do večera.“

Na závěr dva citáty všem, kteří jsou v podobně těžké situaci, jako adresát Klimešova výroku či Klimeš sám:

„Raději svobodu s jejími nebezpečími, než klid otroctví.“ (vojvoda poznaňský)

„Buď pánem své vůle a otrokem svého svědomí.“ (židovské přísloví)

HLASOVAT V ANKETĚ

Uveřejněno 1.2.2013 na portálu Střídavka