- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
ve kterém po zjištění, že chlapec nemá na otce číslo, následuje přemýšlení "proč mu ho máma nedala?"
Snad každého normálního člověka jako první napadne otázka "proč mu otec své číslo nedal?"
Samozřejmě, mohla by pak následovat i taková odpověď, že nedal, protože nemohl, protože maminka mu brání v kontaktu atd. A teprve PAK by byly na místě otázky, proč to dělá. Ale vy zřejmě toto považujete za výchozí předpoklad a na něm pak stavíte další fabulace. To už je fakt umanutost.
"Volal ti táta?" - "Nevolal, on totiž nemá moje číslo".
Jak to chlapec ví? Ztratil telefon a má sám nové číslo? Zdá se, že babička s telefonickým kontaktem počítá, jinak by se hocha neptala. Nebo matka s babičkou chlapci něco zamlčují? Chrání chlapce před duševním ůrazem? Nepropil tatínek už zase mobil?
Nelíbí se vám to, paní Hurtová? Vždyť vy fabulujete nejinak. Troufáte si hodně, dušinko citlivá.
... opravdu se snažím k zvoleným tématům přistupovat citlivě, to máte správný postřeh. Snad to není žádná troufalost. Chránit děti před různými duševními úrazy je jistě šlechetné, kéž by to rodiče měli vždy napaměti a neházeli před dětmi na druhého z nich různou špínu! Ale někdy je i pouhé mlčení zraňující, pokud se dítě ptá, má dostat přiměřeně věku pravdivou, ale citlivě podanou odpověď. Tento chlapec žádnou nedostal...
... to je ale dotaz opět trochu od věci, nezdá se vám? zajímáte se o mé články, či o mé soukromí?
že sem nemusím vůbec lézt, když se mi tu něco nelíbí. To jen pro vlahu, aby mi to nemusela psát. Vím to sama.
a je zřejmé, že je to zase kompletní fabulace autorky na téma: mamizna zláááá, tatíček hodnýýýý.
Nevíte, zda paní je babička nebo máma, zda chlapec telefon má či nemá, zda by tatíček vůbec přijít pro hocha chtěl či o něj nejeví zájem - bylo by to jen směšné, kdybyste podobné články nevyuživala na blogu střídavky a tady ze sebe nedělala takovou "malou myslitelku, co přemítá o věcech kolem a dává si je do souvislostí.."
čtete "až dokonce" i články, nebo jen diskuse k nim? Kéž byste ale měla pravdu a já (i jiní) bych musela podobné příběhy špendlíčkem hledat nebo pracně z malíčku cucat... Ta paní byla babička, sama jsem s ní mluvila, byla to příjemná paní... ani maminka nebyla nesympatická a to, že ten chlapec neměl TO ČÍSLO bylo prostě... přinejmenším překvapivé. Ale s vámi to bude asi marné, vy jste tam sice v tom špitálu nebyla, o to víc máte jasno - o otci, o jeho nezájmu, o mě samotné... Jinak samozřejmě dávám svolení s publikováním svých článků na webu "střídavky", pokud je o ně zájem, nevidím v tom problém - vy ano?
Nemate vsechna fakta, ale delate z matky tu zlou. Spousta deti touzi po otci, i kdyz je otec nepritomen a nezajima se.
... nerada bych dělala z matky ZLOU a netvrdím, že znám veškerá fakta... Například opravdu nechápu, proč ten kluk neměl to číslo? Je to jen popis určité situace, jak se přede mnou odehrála a jak jsem ji vnímala já... Každý vidí svět svou optikou. Já nemám ve svém okolí konkrétní případ muže, který by se na své děti vykašlal, zato znám velkou spoustu takových, kteří by se rádi zajímali a starali, ale není jim (a bohužel ani dětem) to přáno nebo ne dostatečně... Je ale důležité si uvědomit právě to, co říkáte sama - děti touží po otci! A samozřejmě i po matce! Z toho je třeba vždy vycházet...
Děti potřebují oba rodiče. Dva rodiče jsou víc než jeden domov.
Třeba měl chlapec střídavou výchovu nařízenou soudně bez dohody rodičů a byl právě v týdnu matky. A otec ho tudíž ignoroval, poněvadž mu bude "patřit" až zase za týden. Tam zase naopak otec nedovolí žádný kontakt chlapci s matkou....
pane Pešane, děkuji za reakci, ale vy to zase hrotíte aniž byste pozorně četl! Ten chudák chlapec bohužel žádnou střídavku neměl a postrádal svého otce, protože mu na něj máma zřejmě nedala číslo... A samozřejmostí pro dobré rodiče by mělo být INFORMOVAT SE NAVZÁJEM např. o zdravotním stavu dítěte (ať už ve střídavé nebo ve výlučné péči)
proto mne Vaše závěry nepřekvapují, ovšem můžete rozvést proč babička, předpokládám z matčiny strany, byla tak mizerně informovaná a nevěděla, že táta nemá na syna telefonní číslo? Máte teorii i na to, proč vůbec "o tátovi začínala"? Nemohlo ono to být i tak, že otec informován byl, číslo měl a babička předpokládala, že mu volal, zatímco matka tušila, že se na to zase vykašlal a proto s babiččiny otázky a nésledné synovy odpovědi nebyla nadšená? Já znám bohužel i takové případy (tedy, pro dítě velmi krutého, nezájmu druhého rodiče, někdy vzniklého až např. tím, že si založil novou rodinu....).
Každopádně pokud to bylo tak, že otec informován nebyl, neměl na syna spojení, nebo mu je soustavně upírán kontakt se synem a synovi s otcem, je to samozřejmě minimálně! velmi smutné.
matka u tohoto rozhovoru vůbec nebyla, v ten propouštěcí den byla přítomna pouze babička. Nevím, jestli byla mizerně informovaná, ono ti senioři často ani svůj vlastní mobil nemají nebo nepoužívají, tak se v těchto věcech neorientují. Přemýšlela jsem opravdu o všech variantách, také mě napadlo, že se otec vykašlal atd. Jenže ten kluk už byl dost "rozumný" na to, aby dokázal pochopit, kdo ho reálně může vyzvednout z nemocnice a kdo ne, navíc velmi dobře věděl, že otec na něj číslo nemá, zrovna tak ne on na otce. Přišlo mi, že babička brala jako samozřejmost, že si volali, když tam viděla ten mobil. Ta vnukova odpověď ji dost zaskočila, myslím, že ji to mrzelo i za něj. Možná i ona byla tlačena do něčeho, co se jí nelíbilo - bohužel toto je také časté, p. Klimeš o tom hovoří jako o jakési "polarizaci" rodiny, ale já si nemyslím, že by to bylo v pořádku, zejména ne ve stylu: buď budeš na MÉ straně a vnuka uvidíš, nebo na JEHO a na vnouče zapomeň! Mohla to být i matka syna, fakt netuším.