Dálkový výslech část I.

Nemám v oblibě "řetězovky" typu pošli to dál x lidem a ...  Kdo by měl? Ale tentokrát jsem kvůli autorce, které si vážím (Ivaně Dianové), udělala výjimku. Jen jsem dlouho nevěděla, co zajímavého bych na sebe prozradila. Nic mě zprvu nenapadalo. Musela jsem si nejdřív uvědomit, že každý z nás je jedinečný. Že i můj zdánlivě obyčejný život je "řetězem" různých po sobě jdoucích zajímavostí...

Zde je mých 11:

1)      Přišla jsem na svět nečekaně rychle improvizovaným domácím porodem.

2)      V nastalém zmatku  nikdo nevěděl, která bije. Doslova. Odhadem stanovili, že muselo být
         už po půlnoci a díky tomu slavím své narozeniny v den sestřina svátku.

3)      Mám jednu báječnou sestru a tři úžasné bratry. Se dvěma z nich jsem neměla to štěstí
         vyrůstat, ale na "vlastní a nevlastní" se u nás nikdy nehrálo.

4)      Křestní jméno jsem dostala po mamince, asi na památku jejího hrdinství.

5)      Babička mi často říkala „šabršulko“ a já si dlouho myslela,
         že je to nějaké běžné nářeční mazlivé oslovení. Ale není. Totiž je. Totiž bylo.
         Bylo nádherně  mazlivé…
         A vycházelo z jména mých prapříbuzných. 

6)      Příchodem na svět jsem zřejmě vyčerpala svůj příděl rychlosti, od té doby mi vše trvá dlouho
         a všude chodím pozdě. Ještě ke všemu jsem nenapravitelná sova.

7)      I přes nedostatek talentu mě rodiče (jmenovitě otec) vedli ke sportu, především
         k lyžování. Jako dítě jsem přes zimu prakticky neslezla z lyží.  Za to i spoustu dalšího jsem
         jim dodnes vděčná a nepřestanu nikdy být. Mám nejlepší rodiče na světě.

8)      Na základce si všichni mysleli, že jsem šprt, protože jsem vždycky měla  na vysvědčení
         samé jedničky.  Později se ale můj prospěch stále horšil, prostě se ukázalo, že už nevystačím
         s tím, co v hodinách pochytím.  Těžko říct, jestli jsem se vůbec někdy naučila učit…

9)       Jako dítě si mě pletli s klukem, slyšela jsem často věty typu: „Chlapečku, nepředbíhej
          v té frontě!“  Ale postupně  jsem si nechala dorůst vlasy a tak a už si mě nikdo nepletl.
          Znova to všechno začalo až tady na blogu. Proč? Já snad přece nevypadám ani nepíšu
          jako chlap!

10)   Máme s mužem nejnádhernější  3 + 1 (děti)  v obyčejném  3 + 1 (bytě)  +  ještě za gaučem
        chovám ve starém akvárku 2 džungarské křečky (dárek od synů). Nevlastníme auto.

11)   Nevěřím na horoskopy, kartářky a podobné nesmysly.  Dnes už po vysilujícím zápase
         plném zbytečných zranění, faulů a vlastních gólů můžu konečně říct, že věřím v Ježíše Krista. 
         Ale i v tomto směru mi vše dlouho trvalo …  Stále mi ještě některé věci nedocházejí
         vůbec nebo až se zpožděním. V řadě na vlek už ale nepředbíhám.
         Raději  se všem  frontám  vyhýbám. Zatím.

PS: Nakonec se mi to sem všechno ani nevešlo... Třeba to, jak moc mám ráda své
      rodné Valašsko.  A spousta dalšího! Tak aspoň přikládám naši PFku -  stejně jako Malý princ
      si totiž myslím, že  správně vidíme jen srdcem. Tak ať se nám to všem v novém roce daří!

 Pokračování příště...