V Praze je blaze?...

Už poněkolikáté, jsem byl nucen se zhluboka zamyslet, při toulání městem nad zvláštní pustou a prázdnou atmosférou. Jakoby se nad městem vznášelo, cosi zlověstného, démonického. Ač bylo něco po sedmé hodině, všude bylo prázdno a pusto. Kam zmizelo to pulsující životem překypující město?

Praha neděle po 19.00. Je to několik desítek let zpátky, kdy večerem město žilo, doslova nabité energií lidí. Hlučelo, jako úl, lidé si na ulicích překáželi, hlučeli, pokřikovali na sebe a dnes? Děsivé prázdno, prázdných restaurací, barů a kaváren, v kterých jen obsluha zívá nebo pokuřuje na chodnících. Tehdy mi došlo, že město je nemocné. V tom okamžiku, jsem si začal všímat, kolik prázdných a zrušených obchodů a živností míjím. Kolik domů má černá, studená, okna bytů v kterých nikdo nežije. Opouštím Koněvovu kolem vysílače, depresivní  Źižkov ,snad Vinohrady, směrem na Václavák, budou mi veselejším společníkem. Marné moje naděje. Ticho. Nevlídno. Václavské náměstí mě vítá, partou žebrajících houmelesáků s pejsky, několika pochodujích “čokolád“nabízejících drogy a kdoví, co ještě. Podvědomě se ohlížím po policii, zda drogové komando je připravené k zásahu. Zbytečně, policii nenalézám, je v pilné práci, tak jako v celé Praze, odtahují v temných uličkách, zaparkovaná vozidla a o nic jiného se nezajímají. Nemocné město, nemocní lidé. Pouto, které plynutím času by nemělo být špinavé, rozedrané, ale pevné jako bývají lidé, co ho tvoří. Mám rád noční Prahu, její nová i stará zákoutí, podzemní bludiště. Dokonce i v cizině mi každou chvilku ji něco připomene. A nejen Prahu. Mnohá místa naší kouzelně, rozmanité země. Místa, na která bohužel, vtrhla lidská chamtivost a pýcha. Změnila se doba. Změnili se lidé. Napjaté lidské vztahy, neúměrně napnuté rodinné rozpočty. Krize, snad všeho, co tvoří současnost. To vše se odráží nejen v lidech ale i v jejich okolí a prostředí. Unavení a znechucení, bez jiskry zájmu o dění kolem sebe, ploužící se životem. Tito lidé již nevidí, jak pomalu se stáváme smetištěm Evropy. Nejlépe je to vidět právě v Praze. Co za pochybná invidua se stahují k nám, jako sršni na med, ne za prací, ale snadným výdělkem, je k nevíře. Při nedokonalosti našich rychlokvaškových zákonů, se není co divit, že naše republika má ve světě pověst novodobého, Eldorada zločinnosti. No a při naší policii…no to je jiný smutný příběh. Praha se tedy stala rájem řemesel, jak těch poctivých, tak těch no, však víte. Chtěl bych napsat, něco pozitivního k budoucnosti Prahy a republiky, jenže…, bohužel je toho málo, skoro nic. Stát se vzdal, respektive, prodal většinu svých aktiv snad ve všech odvětvích. Tedy dobrovolně se ochudil o příjmy do státní pokladny a ne jako v jiných státech, kde si strategický průmysl (chemický,zbrojní,ocelářský,ropný a tabákový), chytře ponechali. Nezbývá, než aby pokladnu plnil lid. To ovšem, přináší velké zatížení ekonomiky a sociální napětí. Nízká koupěschopnost lidí a nízké příjmy nahrávají zahraničnímu kapitálu, který rychle a jednoduše vstupuje do ekonomiky a likviduje střední a vyšší podnikatele, neboť krátké časové období, nedává možnost ani vzdáleně srovnat propastný ekonomický rozdíl, mezi naší a zahraniční ekonomikou.To nahrává korupci a ta zase zahraničnímu kapitálu.Země se stává závislá na zahraničních mega investorech. Ti během krátké doby zjistí, že na jejich investičních záměrech těžko vydělají z důvodů nízké finanční výnosnosti, neboť  příjmy, na které jsou zvyklí u nich, tak tady na ně nedosáhnou ani omylem. Nervozita z investic, nakoupených pozemků a nemovitostí, postavených projektů …, nahrává nestabilnímu trhu a ekonomice. Nezřídka po mnohaleté daňové úlevě, tyto firmy doslova utečou, v tom lepším případě nebo nemovitostí, které nejsou schopny prodat, nechávají chátrat, neboť kupce pro nás za neadekvátní cenu, hledají marně. Je u nás mnoho lidí, kteří by zoufale potřebovali byt nebo si chtěli zřídit živnost, tedy provozovnu, obchod, kancelář. Nemají však z důvodu nízkých příjmů, šanci. A tak jsem opět na začátku. Je spousta nemovitostí, realit, pustých, prázdných, je dost lidí, kteří by je dokázali oživit. Tedy, nejen Prahu. Hlavně ekonomiku. Ony ty přemrštěné ceny budou muset jít dolů. A ne, že ne. Jen aby pro nás všechny nebylo pozdě.  

SVĚDOMÍ.

…stál tam chrám,…z pevného kamene…

staletí a roky tam stál…moudrost dávných časů a dějin.

Vítr i déšť…zimu i slunce…

ty přežil …stál…

Však dnes přišel jeho čas…nepřežil …

zaprodané ruce…

P.S. ...až mi zase někdo bude nadávat kvůli pravopisu tak...tady vidí výsledek kdy místo odstavců atd. vznikl homogení monolit po odeslání...opravil jsem začátek a konec už na to nemám nervy.