Znáte to. Pospícháte. Doprava si jezdí, jak chce nebo spíše nechce. I když vyrážíte s hodinovou reservou, nestíháte. V tom se před vás postaví človíček, vrazí vám k pobavení dalších několika podobných inviduí loket až kamsi do krku se slovy kontrola jízdenek.
Výraz v obličeji hovoří o nesmlouvavém postoji, a když ho jemně upozorníte, že pospícháte, začne jakýsi domorodý tanec lidožroutů nebo kdoví co. Místo, aby vás doprovodil, jak je u civilizovaných lidí zvykem. Začne řvát. Omezovat vás na pohybu. A hlavně vás nutit k něčemu, na co nemá vůbec nárok. Prostě divadlo.
Kdysi, když jsem před více jak deseti lety, přišel do Prahy, jsem jel z konečné kolem dvanácté večer tramvají , nikde v okolí půl kilometru jsem nesehnal jízdenku. ´´Nastoupím a s řidičem to vyřeším´´, říkal jsem si. No, to jsem si zavařil. Řidič se na mě obořil, ´´že není autobus´´ a nevšímal si mě. Hned třetí sedadlo od řidiče, seděl jakýsi člověk. Během hovoru se tramvaj rozjela. Člověk se zvedl a strčil mi placku pod nos. Přestože sledoval celou mou komunikaci s řidičem, neváhal mi bránit v mém občanském právu. No nic, dopadl špatně.
Od té doby si revizorů všímám a lezou mi na nervy. Další případ se stal na Florenci. Mladá maminka s taškami a dvěma ratolestmi se rozeběhla do metra. V tom těsně před soupravou dva revizoři zastoupili chlapci tak kolem osmi let cestu a oddělili ho od skupinky. Matka až přes zavírající se dveře zjistila, co se stalo. Pozdě. To jak se ti dva idioti vybíjeli na plačícím se dítěti, popisovat nebudu. Vařila ve mně krev a vykročil jsem dítěte se zastat. Naštěstí mnohem dříve zakročil strážník městské policie, který do těch dvou revizorů hrubě strčil. Oba hned povadli.
Tento článek píši proto, že mi kolega popsal podobnou otřesnou zkušenost spíše zkušenosti. Jednou na Můstku viděl, jak běžícího muže atakovala skupinka asi šesti revizorů, mlátili mu hlavou o mramorovou stěnu. Postiženému muži ještě s jedním kolemjdoucím mladíkem, pomohl revizory odtrhnout a zavolal policii. Než dorazila, revizoři jim nadávali a hrozili fyzickou likvidací atd. Ale najednou měli strach. Ještě měli řeči i na policii, která je upozornila několikráte na jejich pravomoci, z čehož si moc nedělali a útočili i na policisty, že oni ´´mohou, co chtějí, jsou ve svém´´.Nedlouho po tomto incidentu, jistý revizor kolegu atakoval na schodišti. Když byl upozorněn na protiústavnost svého počínání, bránění a omezování osobní svobody. Soud i s finančním vyrovnáním vyhrál.
Jaképak bylo jeho zděšení, když nedávno se mu stal podobný případ a málem díky lince 158, na kterou se podle litery zákona obrátil, skončil v blázinci.
Jako právník jel k nejvyššímu soudu do Brna i s přítelkyní držitelkou černého pásu a čtvrtého DANA. Rozhodli se jet autobusem, aby ještě probrali pár věcí .Samozřejmě,zpoždění. Na náměstí republiky jim cestu do metra zastoupil revizor a zabránil jim nastoupit.Přes upozornění , že potřebují nastoupit jinak nestihnou autobus jim řekl ,´´že jestli se hnou že je sejme a že on může tak leda jít do….´´.Škoda,že tak alespoň nenaznačil více mistryně v karate a mezinárodní rozhodčí sebeobrany v malém ženském ďáblíčkovi by mu myslím ukázala, kam takoví šmejdi patří i se dvěma kolegy, kteří se vyrojili za zády. Metro odjelo. Soud se stihnout nedal. Tak kolega zavolal 158. Než stačil, cokoliv vysvětlit na druhém konci aparátu se ozvalo, že jestli není zralý do blázince, že je povinen se nechat atakovat a omezovat na svobodě. Když dozorčímu odcitoval literu zákona o revizorech i to, že nedávno mu dal soud za pravdu, vyslechl si, že tam na něj posílají blázinec a že se tedy jedná o účelové podání trestní události atd. Ten člověk, který měl lidem pomáhat v těžkých situacích, byl asi hodně zakomplexovaný… no policie. Díky. U soudu v Brně dostal kamarád pokutu za nedostavení se a pohrdání soudem. A soud v Praze? Chichi. Probíhá. Pro poznámku o podezření o účelovosti asi na hooooodně dlouho.
Jak si dopravní podniky, dělají zákony po svém, víme asi všichni. Chápu, že černého pasažéra chytit je třeba. Hon na slušné lidi a buzerace, ale k tomu nepatří. Je frustrující, když si revizoři nevšímají nepřizpůsobivých občanů a cizinců. Když oni mají tyto privilegia nepostižitelných, proč ne ostatní. Já si permanentku kupuji, nechápu, když ji zapomenu jako každý ´´neomylný ´´člověk, proč bych měl něco platit v případě doložení. O dětech ani nemluvím. Tak mi věřte, že mi lezete pěkně na nervy. A to ještě nepíši o dopravě. Komedie. Budu. Těšte se…
Přepis soudu (zkráceno):
&násp Tento vztah se řídí především vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu. Obecně máte samozřejmě povinnost předložit platnou jízdenku, pokud tak neučiníte, legitimovat se revizorovi - lapidárně řečeno ukázat občanku. To jsou sice Vaše zákonné povinnosti, ovšem jádro celého problému je v tom, že revizor Vás ke splnění této povinnosti nemůže nijak právně donutit. V žádném případě Vás nemůže násilím nebo bezprávnými výhružkami nutit, abyste občanku, či jen lístek ukázali. Nesmí vás držet, omezovat, bránit v pohybu ani nutit, abyste s ním šli na policii nebo na ni s ním čekali. Pokud mu neukážete lístek nebo občanku, chováte se protiprávně, ovšem revizor nemá nejmenší šanci, jak Vám v tom právně zabránit. &násp Jiná situace je v případě policie. Pak samozřejmě tyto donucovací pravomoci za Váš přestupek mají oni v blokovém řízení, mohou Vás legitimovat, případně postoupí protokol ke správnímu řízení. &násp …, vy musíte ukázat lístek nebo občanku, ale když odmítnete, revizor sám Vás k tomu v žádném případě donutit nemůže. Dodatky tohoto ustanovení, pozdější řídí se občanským zákoníkem v plném znění, včetně události s úkony související, není-li to ustaveno zákonem jinak (konec přepisu)…O dodatcích v tarifu městské dopravy v Praze ani nemluvím, protože je to jen snůška blábolů, která bez opory zákona či změně ústavy je obyčejný cár papíru. Nejzábavnější je ta část o nástupištích, kde jsme povinováni se podrobit atd.blablabla. Na veřejném místě mi něco zakázat přikázat může snad jen …
