Jak by řekli Galové, je tu jaro.

Všude se to mele, hádá a pere.

Je jedno či v Ústí nebo v Chomutově, jinde či onde. Radnice,  parlament. Zákonodárci připomínají, vracející se hejna štěbetajícího a překřikujícího se ptactva. Naše něžná pohlaví nervózně prozkoumávají viditelné, popřípadě neviditelné, zimou nabrané pomyslné faldíky. I nejeden muž potají u zrcadla znervózní. Důvod je zřejmý tak jako každý rok.

 Věčná to nespokojenost, sama se sebou. Generální útok na šatníky. S vlhkou vůní teplého větříku, neomylně vytuší, čas blížících se jarních radovánek. Vše se prudce a překotně probouzí k životu. Zima povoluje své okovy z chladu a temných, krátkých dní. Možná ještě zahrozí ledovými prsty. Na pár hodin, možná dní. Naše podvědomí, oklamat už ale nelze. Příroda se o to u nás postarala dokonale. Přímo je cítit tu neviditelnou sílu v nás i kolem nás. Energii jako bychom mohli rozdávat. Ospalost, krize a depky, jsou ty tam. A tak blbneme, harašíme a žijeme …

A je to tak dobře zařízeno.

…a Galové? Vždy přeci když došlo k pranici, moudrý druid jen poznamenal…´´ máme tu zase jaro´´ a poklepal si s úsměvem na čelo.