Smutek? Ten? Spíše jen rozporuplné pocity z podivné ideologie, podivných lidiček, podivných kauz a snad jen, že doslova …nikomu chybět nebudou…
Tato strana, potápějící se na politickém oceánu, po granátech typu Kříšťál, (ne)Čisté ruce,
Poche a spol. do vlastních řad, pomalu mizí do hlubiny, kde na dně klientelismu a korupce, bude odpočívat doufám na věky.
Kdo hledal sebereflexi a pokoru po skandálech uplynulých let, kdy strana poctivě plnila média svou zločineckou minulostí, přítomností i budoucností, nápravu v podobě akčního (su)per antihrdiny předsedy Hamáčka, no napsat byl zklamán, je příliš jednoduché klišé, ale…byl prostě konfrontován direktivně, tvrdě a nekompromisně, směrem k zemi.
Po dlouhé době, mít mezi sebou člověka, který dle přísloví …nechoď s pány na led…, chtěl a to si dovolil dosti, ukázat v kruzích vyšší společnosti na nepravosti a napravit pošramocenou pověst, slušným a poctivým přístupem (možná to byl jen predátorský počin dravce dravci ale i já chci věřit,
že to bylo poctivé….), svou stranu.
Pro ty, kdo ještě tápou o kom, že to píší, protože se umně vyhýbají televizním reklamám, občas říznutým minutovým šotem z filmu, či zpráv, vězte, že mluvím o nejkratším ministru kultury v našich pozoruhodných dějinách. Nejkratším nikoliv zjevem, vzrůstem, ale rychlostí s jakou mu spolustraníci zatli tipec a působení za to, že si dovolil odhalovat zločin, rozkrádačky ve svém resortu.
Bohužel, asi ono podsvětí bylo jaksi spřaženo s vedením ČSSD, takže místo pochvaly před nastoupeným národem, kopanec do…a nazdárek. Váš Hamáček.
Jenže, jenže v zákulisí této taškařice, bděle dřímající, vždy ve střehu náš pan President si nemohl nechat takto nakopnutou Atomovku do vlastních řad Kmotrů Oranžového družstva ujít a …
Vše zachytil a s převahou hráče předních extraligových kádrů ji zpracoval.
Jediný, kdo to nepobral, myšleno, jasnou branku na rozmetání ČSSD je samozřejmě Hamáček.
Podle toho, jak hrozí a vyhrožuje likvidací celé republiky, kterápak Chobotnice ho svírá, ždíme a fouká si na přišlápnuté chapadlo?
Sám jsem zvědav na konec tohoto příběhu, jedné staré prohnilé strany se zatuchlou vůní kostlivců dávných časů…, ale zamávám jí na rozloučenou do záhrobí a netušíte, jak rád.
Jen ty Chobotnice…, nechtějí být ohroženým druhem a vymřít.
